* 12. prosinec 1928, Šeker, Kyrgyzstán
+ 10. červen 2008, Norimberk, Německo
Kyrgyzský spisovatel, prozaik a publicista.
Jeho otec byl Kyrgyz, matka Tatarka. Podle kyrgyzské tradice má každý znát všechny své předky až do sedmého pokolení a Čingiz znal opravdu každého z nich jménem a o každém věděl, čeho ve svém životě dosáhl. Jméno Čingiz dostal Ajtmatov podle slavného vojevůdce Čingischána. Rodina Ajtmatova držela vždy při sobě. Čingizovi byla blízká zejména jeho babička, která ho brala s sebou na významné oslavy a setkání (např. svatby, pohřby, lidové hry), k vypravěčům národních bájí, zpěvákům. Spisovatel reflektuje tyto své zážitky z dětství ve své tvorbě, která je protkána kyrgyzským národním koloritem a změnami, které pro národ přineslo období sovětské moci. Otec Čingize Ajtmatova, Torekul, byl významným politickým činovníkem Kyrgyzské sovětské socialistické republiky. V roce 1935 odjel s rodinou do Moskvy studovat politickou školu. V roce 1937 byl však zatčen, obviněn z buržoazního nacionalismu a spolu s mnoha dalšími kyrgyzskými komunisty o rok později popraven. Čingize spolu s jeho dalšími sourozenci vychovávala matka sama, rodina nesla punc nepřítele sovětského národa. Čingiz Ajtmatov vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Frunze (dnes Biškek) a pracoval jako zootechnik a veterinář až do roku 1966. Mezitím vystudoval Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě, přispíval do novin v ruštině a v kyrgyzštině, překládal. V roce 1963 obdržel Ajtmatov Leninovu cenu za povídku Džamila. V roce 1968 obdržel státní cenu za povídku Na shledanou, Gulsari! Je jedním ze dvou spisovatelů za střední Asie, kteří sovětské státní ocenění za literaturu obdrželi. Ajtmatov píše jak v ruském jazyce, tak v kyrgyzském jazyce. Ajtmatov byl dvakrát ženatý. Před rozpadem SSSR pracoval jako velvyslanec Sovětského svazu v Lucembursku, poté jako velvyslanec Kyrgyzské republiky v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, EU, NATO a UNESCO. Čingiz Ajtmatov zemřel v Německu, trpěl těžkým zápalem plic a selhávaly mu i ledviny.
Dílo
*Stanice Bouřná („Буранный полустанок“(„И дольше века длится день“), 1981) – román obsahující tři tematické roviny: rovinu mýtu, současnosti (s reminiscencemi stalinského období) a budoucnosti (kosmické lety), které se ale spojují v momentu, kdy si člověk uvědomuje, že jeho místo na světě je po boku předků (kniha byla též vydána v mírně odlišné verzi pod názvy A věku delší bývá den nebo Den delší než století)
*Popraviště („Плаха“, 1986) – odhaluje kritický stav dnešního světa, pro časté parafráze biblických motivů bývá román často řazen do postmodernismu (magickeho realismu)
*Když padají hory („Когда падают горы“ („Вечная невеста“), 2006)
*Tváří v tvář – hrdinka knihy se postaví proti manželovi, který dezertoval z Rudé armády a okrádal lidi z vesnice
*Povídky (1958)
*Džamila (1958) – novela o volbě ženy jít za svou láskou proti tradicím vesnice
*Melodie (1959)
*Novely hor a stepí (1962)
*Mateřské pole (1962)
*Výstup na Fudžijamu (1972)
*První učitel (1962)
*Velbloudí oko (1963)
*Sbohem, živote! (1966) – román
*Bílá loď (1970) – román protkaný lidovými pohádkami a mýty
*Vojákův syn (1972)
*Jeřábi v předjaří (1975)
*Strakatý pes na břehu moře (1977)
*Stanice Bouřná (1980)
*Popraviště (1986)
*Novely (1987)
*Bílý oblak Čingizchána (1990)
*Znamení Kassandry (1994)
