Ančarov, Michail Leonidovič

 

* 28. březen 1923 Moskva, Sovětský svaz

+ 11. červenec 1990 Moskva, Sovětský svaz

 

Ruský prozaik a scenárista.

Michail Ančarov za druhé světové války jako voják absolvoval v roce 1944 vojenskou fakultu cizích jazyků. Po válce vystudoval vysokou uměleckou školu v Moskvě. Do literatury vstoupil M. L. Ančarov povídkou Venskij val’s (Vídeňský valčík) – 1964, která měla velký úspěch. Ančarov napsal rovněž řadu scénářů pro film a televizi, mj. Moj mladšij brat – 1962.

Dílo

Celé dílo Michaila L. Ančarova je filozoficky zaměřeno a stojí na náboženských základech. Vnější forma je poznamenána fantastikou. Tvorba je prostoupena vírou v duchovní základy lidské existence a v pravdu.
*Venskij val´s – 1964 (Vídeňský valčík), povídka
*Teorija neverojatnosti – 1965 (Teorie nepravděpodobnosti), úspěšný román, který byl také zdramatizován
*Zolotoj dožď – 1965 (Zlatý déšť), povídka vychází z řecké báje o Danaé a „zlatý déšť“ symbolizuje světlo, které může dát lidstvu umění.
*Etot sinij aprel´- 1967 (Ten modravý duben), román objevuje život jako zázrak, chápe člověka jako osobnostní vesmír.
*Samšitovyj les – 1979 (Zimostrázový les), román, jejimž hlavní postavou je vědec zaměřující své bádání na to, aby poznal skutečnost v její duchovní hodnotě. Autor s tím spojuje otázku po místě umění ve společnosti.
*Doroga čerez chaos – 1983 (č. Cesta přes Chaoz – 1989), povídka