Aragon, Louis

 

* 3. říjen 1897, Paříž, Franice

+ 24. prosinec 1982, Paříž, Francie

 

Francouzský básník, romanopisec a kritik.

Původně vystudoval medicínu, za studií se seznámil s André Bretonem, který měl velký vliv na první etapu jeho tvorby, zejména básnické. Za 1. světové války sloužil jako medik v sanitní službě. Absurdní je, že imperialistismus válečného konfliktu ho přivedl k dadaismu a do řad umělecké avantgardy. Vstup do KSF roku 1927 připravil Dragonův odklon od surrealistického anarchismu, urychlený v listopadu 1928 seznámením s Majakovským a s Elsou Trioletovou. Stal se vedoucím redakce revue Commune, orgánu Sdružení revol. spisovatelů a umělců. Zúčastnil se moskevského sjezdu spisovatelů roku 1934, po němž rozvinul kampaň za socialistický realismus. Burcoval k boji proti fašismu ve Španělsku, na mezinárodních sjezdech na obranu kultury v Paříži 1935 a 1937 u v pařížském večerníku Ce-Soir, který v letech 1937-1940 řídil. Po porážce Francie se Dragonovi podařilo uniknout ze zajetí do jižní zóny, odkud pod pseudonymem Francois-la-Solére volal do boje proti okupantům. Aragon zachytil základní zážitek z obou světových válek: zážitek hroucení přežívajících společenských řádů a dějinnou nutnost budování řádů nových. Komunisté pak jsou nadto svědectvím o hrdinství francouzského lidu, zrazeného v období Mnichova a kompromitovaného i dále politiky, u nichž strach z komunismu převážil nad účinnou organizací boje proti fašismu. Doplňkem tu jsou dva svazky pietních portrétů především protifašistických obětí nacismu. V kritice Aragon probojovává širokou koncepci kulturního dědictví, do něhož začleňuje nejen zjevy realistické, ale i V. Huga, jakož i všechny průkopníky moderního básnictví. Stěžejní význam pro orientaci marxistické estetiky má kniha Karty na stůl. Zemřel v přítomnosti svého přítele Jeana Ristata. Je pohřben v parku Moulin de Villeneuve v Saint-Arnoult-en-Yvelines, vedle své zesnulé ženy Elsy Trioletové.

Dílo

Počátky jeho tvorby jsou ovlivněny surrealismem, pozdější tvorba je ovlivněna socialistickým realismem.

*Plameny radosti (Feu de joie, 1920) – první básnická sbírka, soubor veršů, které publikoval před I. světovou válkou a v průběhu války.
*Anicet neboli Panorama (Anicet ou le Panorama, 1921) – první román, ovlivněn poetikou surrealismu.
*Irena (1928) – Maldororovy zpěvy pornografie – skandální surrealistický text, který vyšel anonymně poprvé v roce 1928 a k jehož autorství se Aragon přiznal až nedlouho před smrtí. Doplněno Pauvertovou předmluvou a Mandriarguesovou poznámkou k vydání z roku 1968. S původními ilustracemi André Massona.

básnické sbírky

*Elsiny oči (Les Yeux d´Elsa, 1942)
*Voskové panoptikum (Le Musée Grévin, 1943)
*Elsa(1959, č. 1961)
*Posedlý Elsou (Le Fou d´Elsa, 1963)
* Není pro mě Paříž bez Elsy (Il ne m´est Paris qu´Elsa, 1964)

románový cyklus

V druhé etapě tvorby, kdy se rozešel se surrealismem, vytvořil románový cyklus
*Skutečný svět (Le Monde réel), který souhlasí s koncepcí tzv. socialistického realismu. Tento cyklus tvoří romány:
*Basilejské zvony (Les Cloches de Bâle, 1934, č. 1935, 1960)
*Krásné čtvrti (Les Beaux quartiers, 1936, č. 1961)
*Cestující z imperiálu (Les Voyageurs de l´impériale, 1942, přepr. 1947, č. 1962)
*Aurelián (Aurelien, 1944, č. 1958, 1980, 1998) – čtvrtý román cyklu je považován za umělecky nejzdařilejší a také je nejznámějším autorovým dílem. Zčásti autobiografický román je příběhem lásky odehrávající se v Paříži v meziválečné době.
*Komunisté (Les Communistes, 1949-51, přepr. 1967, č. 1953-1954) – poslední část cyklu zobrazující francouzskou společnost v nesnadných letech počátku II. světové války.
*Velikonoční týden (La Semaine sainte, 1958, č. 1965) – vrcholné románové dílo, ve kterém se snaží podat svůj koncept historie.
*Blanche aneb Zapomnění (Blanche ou l´Oubli, 1967, č. 1990) – pozdní román, v němž se odklání od socialistického realismu a naopak využívá některé vypravěčské postupy tzv. nového románu.