* 12. červen 1840, Praha, Rakousko-Uhersko
+ 8. duben 1914, Praha, Rakousko-Uhersko
Český spisovatel, novinář, divadelní kritik a kulturní historik.
V mládí Arbes studuje na reálce (nějaký čas ho vyučuje i J. Neruda, s níž bude Arbese později pojit přátelství), poté začíná Arbes studovat polytechniku, ale studia nedokončí a začíná se věnovat žurnalistické a literární činnosti – v roce 1867 nastupuje do redakce časopisu „Hlas“, brzy poté se pak stává členem redakce „Národních listů“ (v té době hlavního tiskového orgánu české protirakouské opozice), kde pak v letech 1868-73 působí jako odpovědný redaktor.
Za svoji činnost v „Národních listech“ je Jakub Arbes rakouskými úřady několikrát vyšetřován, nakonec stráví v letech 1873-34 celkem třináct měsíců ve věznici v České Lípě.
Po propuštění Jakub Arbes spoluzakládá Spolek českých novinářů, v letech 1876-79 pak působí jako dramaturg Prozatímního divadla. Na konci roku 1877 pak Jakub Arbes dostává výpověď z Národních listů.
V letech 1880-81 pak Jakub Arbes společně s malířem M. Alšem (viz Aleš, Mikoláš) vydává satirický časopis „Šotek“, jehož vydávání je ale pro opakované potíže s rakouskou cenzurou brzy zastaveno.
V následujících letech se Arbesovi již nepodaří získat stálé místo, živí se jako profesionální literát, jeho veškeré příjmy, jimiž živí rodinu, spočívají v občasných honorářích.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století se kolem Arbese soustředí avantgardní společnost mladých literátů – společnost nese jméno Mahábhárata a setkává se ponejvíce v pražské pivnici U Tomáše. Mezi členy této skupiny patří mimo jiné J. Karásek ze Lvovic či J. S. Machar.
Ke konci života pak Arbese trápí vážné existenční problémy, k niž se později přidává i postupná ztráta zraku.
Jakub Arbes umírá v tíživých sociálních podmínkách 8. dubna roku 1914 v Praze.
Dílo
Arbesovo literární dílo je rozsáhlé – jako beletrista se přitom vydává dvěma hlavními směry: směr první vede k velkému, sociálně laděnému, společenskému románu: výsledkem jsou
Romány
*Moderní upíři, (1879)
*Mesiáš, (1883)
*Anděl míru, (časopisecky 1889)
*Štrajchpudlíci, (1883) – nedopsaný román
Směr druhý pak vede k tzv. romanetu (název romaneto volí Arbes na radu svého přítele J. Nerudy), literárnímu útvaru, v němž Arbes čerpá z gotického románu a fantaskna romantických autorů (Jakub Arbes navazuje na E.T.A. Hoffmanna či na E.A. Poea {viz Poe, Edgar Allan}) – a právě v romanetu spočívá Arbesův hlavní přínos české (i světové) literatuře. Z Arbesových nejznámějších romanet je možné jmenovat
Romaneta
*Svatý Xaverius, (časopisecky 1873)
*Newtonův mozek, (časopisecky 1877)
*Ukřižovan,“ (časopisecky 1876)
*Sivooký démon, (časopisecky 1873)
*Akrobati, (časopisecky 1878)
kulturně historická
Kromě beletristické tvorby se Jakub Arbes věnuje i tvorbě kulturně historické – z jeho pera vzejde mnoho zbeletrizovaných monografií o českých i evropských umělcích, monografií, v nichž se zaměřuje především na psychologii tvorby a tvůrce – lze jmenovat např. díla:
*Nesmrtelní pijáci, (1906)
*Z duševní dílny básníků, (1915)
*Záhadné povahy, (1909)