* 7. únor 1869, Klenčí pod Čerchovem, Rakousko-Uhersko
+24. říjen 1925 v Klenčí pod Čerchovem, Československo
Český spisovatel, autor próz z chodského prostředí, básník a sběratel pohádek.
Základní školu vychodí Baar v Klenčí pod Čerchovem, gymnázium pak navštěvuje v letech 1880-88 v Domažlicích. Po maturitě studuje Baar pražskou bohosloveckou fakultu a v roce 1892 je vysvěcen na kněze.
Po svém vysvěcení působí Jindřich Šimon Baar jako kaplan na mnoha místech v Čechách: na Přimdě, v Ořechu u Prahy, Úněticích atd. Krátce též působí jako administrátor ve Stochově u Lán. V roce 1899 se Jindřich Šimon Baar stává farářem v Klobukách u Slaného, kde pak působí až do roku 1909, kdy se vrací na místo faráře do Ořechu u Prahy.
Jindřich Šimon Baar ale není pouhým venkovským farářem, vždy se aktivně účastní veřejného života – v devadesátých letech 19. století se připojuje k hnutí Katolické moderny a pravidelně přispívá do časopisu Nový život.
Na počátku 20. století se pak Jindřich Šimon Baar účastní činnosti Zemské jednoty duchovenstva – tato organizace je ale kvůli svým snahám o vnitřní reformu církve v roce 1907 rozpuštěna.
Po vzniku samostatného Československa se pak Jindřich Šimon Baar snaží jako předseda obnovené Jednoty duchovenstva českého neúspěšně v církevních reformách pokračovat, v roce 1919 se pak nechává penzionovat.
Baar-literát vstupuje do světa literatury jako básník (ostatně, poezii pak píše celý život), nicméně, hlavní oblastí jeho tvorby je próza.
Dílo
Ve své prvotině:
*Cestou křížovou, (1900) Jindřich Šimon Baar popíše trpkou zkušenost reformního kněze, končícího díky nepochopení svých farníků i nadřízených na okraji společnosti. V románu:
*Farská panička, (1906) a v prózách povídkového souboru:
*Farské historky, (1908) se pak Baar zabývá především nejistým postavením farských hospodyň.
Povídkou:
*Pro kravičku, (1905) se Baarův tvůrčí zájem přesouvá od popisu problematiky života duchovních k životu venkovského lidu, v románu:
*Jan Cimbura, (1908) pak Jindřich Šimon Baar vytváří v titulní postavě idealizovaný typ jihočeského sedláka.
Citové a mravní hodnoty venkova zobrazí pak Jindřich Šimon Baar i ve svých dalších prózách: *Skřivánek a jiné povídky, (1912)
*Hanče, (1917)
*Hu nás, (1920)
*Báby a dědkové, (posmrtně 1927) atd.
Baarova prozaická tvorba, čerpající svá témata z chodského venkova, vrcholí pak ve dvacátých letech 20. století románovou trilogií:
*Paní komisarka, (1923)
*Osmačtyřicátníci, (1924)
*Lůsy, (1925) – dějová osa tohoto široce založeného obrazu každodenního života obyvatel chodského venkova před rokem 1848 je založena na boji prostých sedláků za stará práva a majetek, velký prostor přitom Jindřich Šimon Baar věnuje postavě „paní komisarky“, tj. Boženě Němcové.
Baar je též autorem knihy o dějinách Klenčí a souborů pohádek:
*Naše pohádky, (1921) a
*Chodské povídky a pohádky, (1922).