Baudelaire, Charles

 

* 9. duben 1821, Paříž, Francie

+ 31. srpen 1867, Paříž, Francie

 

Francouzský básník a překladatel.

Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Jeho matka se roku 1828 znovu provdala za generála Jacquese Aupicka, kterého Baudelaire nesnášel. Sám vedl bohémský život dobrodruha. Před maturitou byl vyloučen z lycea Ludvíka Velikého a složil ji soukromě. Nechtěl pracovat a byl poslán na cestu do Kalkaty. Vylodil se, ale na Réunionu. Po návratu, roku 1842, začal psát básně o dojmech z cesty. Aby se více osamostatnil, spolupracoval s málo známými básníky a psal posudky na pařížské salóny. Svůj velký vzor viděl v E. A. Poeovi, se kterým sdílel osud „prokletého básníka“, postupně přeložil 5 jeho próz. V r. 1848 bojoval na barikádách a téhož roku založil pobuřující časopis Veřejné blaho, který však zanikl už po 2. čísle kvůli nedostatku financí. Tato událost a rozčarování z politické situace ještě prohloubily jeho pesimismus. Po 15leté tvorbě vydal knihu Květy zla, za kterou byl spolu se svým vydavatelem postaven před soud – oba dostali pokutu a 6 básní bylo zakázaných. Sbírka je sestavená jako drama, skládá se z částí Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt, na jedné straně vyjadřuje hluboké zoufalství a rezignaci, na straně druhé soucit s trpícími. V letech 1862-1865 vycházely v časopisech jeho básně, posmrtně sestavené do sbírky Malé básně v próze. Uplatnil zde černý humor, ironii, sarkasmus a krutost. Dalšími knihami, které vyšly po r. 1867, jsou Estetické zajímavosti, Romantické umění, Intimní deníky nebo Bruselské roky. Neúspěchy, bohémský život a peněžní tíseň podlomily jeho už tak chatrné zdraví – v důsledku obrny ztratil řeč a po dlouhé nemoci zemřel.

Dílo

Ve své poezii odhaloval milostná a společenská zklamání, snažil se provokovat svojí otevřeností. V jeho díle je spojena láska a pohrdání, krása a zlo, touha po životě atd. Jeho dílo ovlivnilo moderní poezii.Překládal dílo E. A. Poa

*Květy zla (Les Fleursdumal, 1857) – básnická (lyrická) sbírka, za kterou musel zaplatit pokutu z mravnostních důvodů (urážka náboženství a morálky). Tato básnická sbírka je považována za klíčové dílo moderní světové poezie. Les Fleursdumal (doplněné vydání 1861) obsahují 126 básní, rozdělených do šesti oddílů:
-Splín a ideál
-Pařížské obrazy
-Víno
-Květy zla
-Revolta
-Smrt; (v posmrtném vydání 1868 bylo vloženo dalších 14 básní).
V poezii, kterou básník šokoval francouzskou společnost, se do velké míry odráží jeho nespoutaná osobnost i jeho život. V básních líčí nepřikrášlený obraz skutečnosti, které vládne nepoetické Zlo, jehož ztvárnění se až dosud poezie vyhýbala (báseň Zdechlina). Výchozím bodem sbírky je nemožnost člověka dosáhnout štěstí a odtud pramení bolest, o to intenzivnější, že se záblesky štěstí hlásí ve snu a vzpomínání. V reálném světě tak zůstává jedinou pozitivní hodnotou umění usilující o krásu. Nakonec se jediným existenciálním řešením bolestné zkušenosti stává klidné spočinutí ve smrti.
*Malé básně v próze (Petitspoèmes en prose, 1869) – původně byly vydány pod názvem Pařížský splín. Jedná se o padesát krátkých poetických próz. Baudelaire zde dospívá k poznání, že skutečná podstata poetického vyjádření nespočívá v tradičním rytmickém členění, spojeném s rýmem, ale výhradně v básnické vizi, metaforice a obrazech. Jde vlastně o jakousi básnickou symfonii Paříže, moderního člověka a jeho složité životní problematiky. Za smyslovým světem nachází existenci jiného, vnitřního světa, do něhož proniká pomocí symbolů a obrazného myšlení a který se vymyká běžné logice.

Básně

*Albatros
*Exotický parfém
*Jisté kreolské dámě
*Vlas
*Zdechlina
*Krása
*Splín
*Víno samotářovo
*Puklý zvon
*Litanie k Satanovi
*Proměny upíra
*Tanec kostlivců
*Epitaf na odsouzenou knihu

Eseje

*Umělé ráje – o účincích hašiše a opia. Vydávaná také jako Báseň o hašiši.

Knihy

*Estetické zajímavosti
*Romantické umění

Zápisky

*Intimní deníky
*Bruselské roky