Bezděková, Zdeňka

 

* 19. duben 1907, České Budějovice, Rakousko-Uhersko

+ 12. srpen 1999, České Budějovice, Československo

 

Česká spisovatelka, filoložka a překladatelka.

Rozená Vondrušková, poprvé provdaná Bezděková, podruhé Pavlíková. Vystudovala dívčí reálné gymnázium v Českých Budějovicích a poté studovala filosofii a literaturu v Praze a Paříži. Od roku 1932 učila na gymnáziích v Českých Budějovicích, Praze a Sušici, od roku 1949 pak českou literaturu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde posléze vedla katedru filologie. Stala se docentkou české a slovenské literatury a literatury pro mládež. Napsala mnoho učebních textů k dějinám naší literatury. Od roku 1962 se plně věnovala literatuře. Psala do Jihočeských listů, spolupracovala s rozhlasem, překládala a psala knihy a knížky pro dospělé čtenáře i pro děti. Často navštěvovala Jugoslávii, což ovlivnilo její zájem o slovinskou literaturu.

Dílo

*Bezbranný vítěz (1947, román)
*Říkali mi Leni (1948, přepracováno 1959)
*Já, město Mokroves (1952)
*Štěstí přijde zítra (1960, novela)
*Lásky nedočkavé (1970, novela)
*Prázdniny v Tanapu (1973)
*Marta věří na zázrak (1974)
*Věčný Oněgin (1974)
trilogie z jižních Čech
*Bílá paní (1979)
*Bludný kámen (1986)
*Orlík, hrad na skále (1994).

Bezděková debutovala románem Bezbranný vítěz (1947). Tento román čerpá z období okupace a líčí život mladé ženy, jejíž partner byl zatčen gestapem. Další román je opět věnován dospělým – Já, město Mokroves (1952), vychází ze situace po osvobození. Další román pro dospělé vyšel pod názvem Bílá paní (1979), v r.1970 vyšla novela Lásky nedočkavé a celek autorčiny tvorby pro dospělé završuje básnická sbírka Věčný Oněgin (1974). Velkého úspěchu dosáhla Zdeňka Bezděková svým prvním dílem pro děti a mládež Říkali mi Leni. Kniha Říkali mi Leni (1948) byla mnohokrát reedována, přeložena do ruštiny, ukrajinštiny, angličtiny, slovenštiny, slovinštiny, dánštiny, švédštiny a patří k předním prózám zobrazujícím život dětí za druhé světové války. Po svém úspěšném debutu pro děti a mládež přichází s další novelou Štěstí přijde zítra (1960), kde se snaží popsat život své hrdinky v osvobozené vlasti. Následuje román Prázdniny v Tanapu (1973), který už je určen spíše větším dětem, Marta věří na zázrak (1974), příběh s dívčí hrdinkou také určen dětem již starším. Žádná z dalších knih však již nedosáhla takového úspěchu. Bezděková se ve všech svých dílech projevuje jako citlivá a vnímavá pozorovatelka dětského světa. Její osobní vztah k životu dítěte se projevuje také v próze Děvčátko Zdena a moudrý pes (1977) i v povídce Zpěváček z voňavé meze (1979). Zdeňka Bezděková neusiluje o nové umělecké přístupy, snaží se zejména o osobitý pohled na dítě, snaží se dostat pod povrch dění a zachytit psychiku dítěte.