* 15. září 1867, Opava, Rakousko-Uhersko
+ 17. únor 1958, Olomouc, Československo
Český básník a prozaik.
Petr Bezruč je literární pseudonym připisovaný Vladimíru Vaškovi. Využíval nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem – baladu. Volba pseudonymu nebyla jen básníkovým rozmarem, ale byl součástí jeho záměru upoutat pozornost k těšínskému lidu. Narodil se v rodině spisovatele Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, známého jako stoupence politického realismu. Po maturitě na brněnském gymnáziu odešel studovat klasickou filologii do Prahy, ale po třech letech školu opustil.V roce 1888, kdy se vrátil do Brna byla situace v jeho rodině kritická, Jeho matka se musela zadlužit, aby uživila pět Vaškových sourozenců. Musel si proto hledat nějaké zaměstnání, avšak nejevil žádnou snahu, aby alespoň trochu pomohl matce. Získal místo písaře zemského výboru jen díky přímluvám matky. Rodině však nijak nepomáhá, přestože by mohl. Žije v jakési apatii, ze které jej dokáže dostat jen alkohol, cigarety a první příležitostné výlety do okolí Brna. Objevují se první příznaky plicní choroby. V této době se pokouší psát prozaické črty a z této doby také pochází Studie z Café Lustig, která je otištěna v časopise Švanda dudák během roku 1889 pod pseudonymem Ratibor Suk. V tom samém roce začíná pracovat na poště. Teprve v roce 1891 skládá úřednickou zkoušku, která mu zaručuje platový postup a po ní je ihned přidělen na poštu v Místku. Vašek je v malém městečku Místek jako poštovní úředník automaticky místními přiřazen k „honoraci“. Dále pokračuje v nevázaném životě, avšak začíná si všímat velké lidské bídy Frýdecka. Nejprve bydlí v osadě Koloredov u Místku, později bydlí u řezníka Lyska na Ostravské ulici v Místku. Začátkem roku 1892 se Vašek seznamuje s Ondřejem Boleslavem Petrem v hostinci manželů Sagonových. Zde vzniká osudové přátelství s Ondřejem Boleslavem Petrem, které Vaška tolik poznamenalo. O. B. Petr byl učitel, divadelník a vlastenec, jehož život jakoby se promítal v mnoha básních Slezských písní a vedl také k teoriím o možném (spolu)autorství. V každém případě se zrodilo veliké přátelství. Oba psali verše, spolu vyráželi na túry po kraji, kde Petr seznamoval Vaška s historií a problémy jednotlivých vesnic. Byl to právě vášnivý slezský vlastenec O. B. Petr, který obrátil Vaškovu pozornost k sociální a národní otázce Slezska. O. B. Petr seznámil Vaška také s Maryčkou Sagonovou (svou nešťastnou láskou). Vašek se nejprve zamiloval do Maryčky Sagonové a později do Dody Bezručové. Tito dva lidé (Petr a Bezručová) byli nejbližšími přáteli Vaška v Místku. Pozdější Vaškův pseudonym Petr Bezruč k tomu odkazuje. V roce 1893 spáchal jeho nejlepší přítel O. B. Petr sebevraždu a Vladimír Vašek si podává žádost o přeložení do Brna, ta je kladně vyřízena a ještě v témže roce nastupuje na nádražní poštu v Brně. V roce 1894 umírá Marie Vašková. Vašek se začíná starat o mladšího sourozence Antonína. Jezdí za svým bratrem Ladislavem do Kostelce na Hané. Odtud se datuje jeho vztah k Hané. V lednu 1899 začíná Vladimír Vašek zasílat své básně Janu Herbenovi do časopisu Čas pod pseudonymem Petr Bezruč. Zároveň se zhoršuje jeho zdravotní stav a objevuje se chrlení krve, příznak tuberkulózy. Slezské písně vycházejí stále častěji a básník se stává „národním“ básníkem. Vašek se však stahuje stále více do samoty. Utíká před veřejností a před jakýmikoliv ovacemi. Rád podniká túry (sám tomu říká „výplazy“) po Beskydách. Je v dobré kondici, kterou si udržuje otužováním (rád se koupal v řekách nahý) a výlety. Závěr svého života prožívá ve městě Kostelec na Hané. Umírá v olomoucké nemocnici v roce 1958 ve vysokém věku devadesáti let. Roku 1945 získal titul národní umělec.
Dílo
*Slezské číslo (1903) – jednotlivé básně se začaly objevovat nejprve od roku 1899 v Herbenových Besedách Času. Sbírka obsahuje 31 básní, především balad s intimní lyrikou, s krajinským pozadím opavského a těšínského Slezska, např. – Maryčka Magdonova, Bernard Žár, Kantor Halfar, Ondráš, Žermanice, 70000, Ostrava, Škaredý fantóm, Leonidas, Smrt Casanova, Hrabyň, Hlučín, Jen jedenkrát, Kdo na moje místo
*Slezské písně (1909) – sbírka obsahovala již 45 básní a v každém dalším vydání jejich počet rostl. Dnešní podoby nabyla sbírka v roce 1928.
*Stužkonoska modrá (1930) – samostatná báseň symbolizující básníkův smutný osud a zklamání z poměrů v novém státě
*Paralipomena I (1937)
*Paralipomena II (1938)
*Přátelům a nepřátelům (1958)
*Moravská zem a moravská řeč. Republika před svatým Petrem (1923)
*Studie z Café Lustig (1934)
*Lolo a druhové (1937)
*Mláďátko (1948)
*Je nás šest (1950)
*Povídky ze života (1957)
