* 8. prosinec 1832, Kvikne, Norsko
+ 26. duben 1910, Paříž, Francie
Norský kriticko-realistický prozaik, dramatik, básník a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903.
Studoval na univerzitě v Christianii (dnešní Oslo), působil jako žurnalista a literární a divadelní kritik. Všeobecnou pozornost vzbudil roku 1857, kdy vyšla jeho první selská povídka Synnöve Solbakken. Bjørnsonovy Selské povídky (Samlede digter) souborně vydané roku 1873 jsou formálně novátorské a křesťanskou etikou prodchnuté příběhy, které se novotou látky, hloubkou citu, psychologickou pravděpodobností a jazykem plným poezie a elementární síly liší ode všeho, co bylo doposud v norské literatuře vytvořeno. V Selských povídkách je možné najít i mnoho Bjørnsonových lyrických básní (např. Arne), z nichž mnohé zlidověly.
V 70. letech 19. století nastal v Bjørnsonově tvorbě zásadní obrat. Podle hesla, že literatura jen potud žije, pokud problémy řeší“, se Bjørnson začal věnovat aktuálním společenským problémům, které řešil ve svých divadelních hrách. Je tak společně s Henrikem Ibsenem považován za zakladatele norského národního dramatu. Ve své tvorbě byl kritický k morálce měšťanské společnosti a zdůrazňoval mravní odpovědnost jedince. Stal se mezinárodně uznávanou osobností kulturního a veřejného života. Zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska (jeho báseň Ano, milujeme tuto zemi z roku 1870 se stala norskou státní hymnou) i o práva utlačovaných národů (např. Slováků).
Roku 1903 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako projev uznání za jeho ušlechtilou, velkolepou a mnohostrannou literární tvorbu, která se vždycky vyznačovala jak svěžestí inspirace, tak vzácnou čistotou ducha.“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
Bjørnstjerne Bjørnson zemřel roku 1910 v Paříži.
V Brně mezi ulicí Veveří, ulicí Zahradníkovou, budovou právnické fakulty a jednou z budov Univerzity obrany (zvanou „Rohlík“) se nachází Björnsonův sad (psáno s „ö“). Na desce na začátku sadu (roh Veveří a Zahradníkovy ul.) je mimo jiné psáno „…norský spisovatel a básník, zastánce pravdy a svobody, přítel českého a slovenského národa“.
Dílo
*Synnöve ze Slunečného návrší (1857, Synnöve Solbakken),
*Arne (1859),
*Veselý hoch (1860),
*Král Sverre (1861, Kong Sverre),
*Sigurd Slembe (1862),
*Marie Stuartovna Skotská (1864, Maria Stuart‘ i Skotland),
*Novomanželé (1865, De Nygifte),
*Rybářské děvče (1868),
*Ano, milujeme tuto zemi (1870),
*Arnljot Gelline (1870),
*Sigurd Jorsalfar (1872),
*Selské povídky (1873, Samlede digter),
*Úpadek (1875), též jako Bankrot,
*Redaktor (1875, Redaktören),
*Král (1877, Kongen),
*Magnhild (1877),
*Setník Masana (1879, Kaptejn Mansana),
*Leonarda (1879),
*Nový systém (1879),
*Prach (1882),
*Jednoženství a mnohoženství (1883),
*Rukavička (1883),
*Nad sílu (1883, Über die Kraft),
*Vlajky nad městem a přístavem (1884, Det flager i byen og pa havnen),
*Zeměpis a láska (1885),
*Na božích cestách (1889),
*Paul Lange a Tore Parsbergová (1898, Paul Lange og Torra Parsberg),
*Laboremus (1901),
*Na Storhovu (1902),
*Daglannet (1904),
*Mary (1906),
*Když réva znovu kvete (1909).
Česká vydání
*Selské novely, Hynek Mejsnar, Tábor 1873, překlad Hynek Mejsnar,
*Novomanželé, F.A. Urbánek, Praha 1874, překlad Eliška Pešková,
*Selské novely F.A. Urbánek, Praha 1875,
*Bankrot, J. Pospíšil, Praha 1877, překlad J. Bittner,
*Nový systém, Časopis českého studenstva, Praha 1890, překlad Hugo Kosterka,
*Dědictví Kurtův, Časopis českého studenstva, Praha 1893, překlad Hugo Kosterka,
*Na božích cestách, J. Otto, Praha 1894, překlad Hugo Kosterka,
*Prach, F. Šimáček, Praha 1896, překlad Hugo Kosterka,
*Jednoženství a mnohoženství, E. Beaufort, Praha 1897, překlad Hugo Kosterka,
*Úpadek, M. Knapp, Praha 1897, překlad J.E. Šlechta,
*Absolonovy vlasy, J. Otto, Praha 1898, překlad Hugo Kosterka,
*Nad naši sílu, J. Otto, Praha 1900, překlad Jaroslav Kvapil,
*Nad naši sílu, J. Otto, Praha 1904, překlad Hanuš Hackenschmied,
*Rybářské děvče, Magnhild, Jan Laichter, Praha 1907, překlad Milada Krausová,
*Mary, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1907, překlad Hugo Kosterka,
*Železnice a hřbitov, Jan Laichter, Praha 1907, překlad Milada Krausová,
*Povídky (tři díly), Jan Laichter, Praha 1907–1912, překlad Milada Krausová,
*Setnik Mansana, Český čtenář, Praha 1908, překlad Milada Krausová,
*Na božích cestách, E. Beaufort, Praha 1909, překlad Milada Krausová,
*Vlajky nad městem i přístavem, Antonín Reis, Praha 1909, překlad Josef Pachmayer,
*Když réva znovu rozkvete, Šolc a Šimáček, Praha 1910, překlad Milada Krausová,
*Veselý hoch, Jan Laichter, Praha 1910, překlad Milada Krausová,
*Prach, Alois Hynek, Praha 1911, překlad Jaroslav Oktábec,
*Laborenus, J. Otto, Praha 1913, překlad Hanuš Hackenschmied,
*Jednoženství a mnohoženství, E. Beaufort, Praha 1915, překlad Hugo Kosterka,
*Synnöve Solbaken Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1920, překlad Viktor Šuman,
*Rukavička, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1922, překlad Viktor Šuman,
*Vlajky nad městem i přístavem, Alois Srdce, Praha 1924, překlad Hugo Kosterka,
*Mary, Alois Srdce, Praha 1926, překlad Hugo Kosterka,
*Rybářské děvče, Alois Srdce, Praha 1927, překlad Milada Krausová,
*Novomanželé, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, překlad a úvod Milada Krausová,
*Veselý hoch a jiné povídky, SNKLHU, Praha 1957, překlad Božena Ehrmannová,
*Selské povídky, Odeon, Praha 1972, překlad Božena Köllnová a Josef B. Michl,
*Synnöve ze Slunečného návrší Mladá fronta, Praha 1981, překlad Božena Köllnová,