Blahoslav, Jan

posted in: Výročí | 0

 

* 20. únor 1523, Přerov

+ 24. listopad 1571, Moravský Krumlov

 

Literát, vzdělanec, pedagog.

Narodil se v měšťanské rodině, která se věrně hlásila k Jednotě bratrské. Stalo se tedy po zákonu rodinné výchovy a tradice, když Blahoslav sám tak úzce spojil svůj život a tvorbu s touto reformní církví. Nižší vzdělání mu daly bratrské školy v Přerově, vyššího vzdělání nabyl na zahraničních univerzitách. Studoval mimo jiné ve Wittenbergu, kde měl i možnost poznat německé reformační hnutí a jeho hlavního představitele Martina Luthera, a v Basileji. Zde se sblížil s českým humanistou trvale tam působícím, se Zikmundem Hrubým z Jelení. Studiemi a pobytem v cizině Blahoslav získal velký rozhled, který ho připravil pro další dráhu a ovlivnil podobu jeho celé činnosti: hluboce pronikl nejen do teologie, ale i do humanistických zásad jazykové, literární a vědecké práce. Po návratu ze studií pracoval ve prospěch Jednoty bratrské v jednom z jejích důležitých středisek v Čechách, v Mladé Boleslavi. Po svém zvolení biskupem církve (1557) přesídlil do jejího neméně důležitého střediska na Moravě, do Ivančic, a tam pak zůstal až do smrti. Vedle povinností biskupa spravoval jako tajemník Jednoty bratrské její archiv a stal se tak i jejím dějepiscem. Sám velice vzdělán, Blahoslav vedl zápas o prosazení vyššího vzdělání v Jednotě bratrské. Odpůrce nacházel zejména v bratrském biskupovi Janu Augustovi. Své zásadní stanovisko souhrnněji vyjádřil v důvtipně vedeném polemickém spisku Filipika proti misomusům (1567, filipika = bojovná řeč, misomusové = nepřátelé vzdělání). Blahoslav však nevedl jen takovéto polemiky a nevytyčoval jen náležité cíle. V celé své tvůrčí činnosti se řídil přesvědčením o potřebnosti vzdělání a usiloval o pozvednutí kulturní úrovně Jednoty bratrské. Až na několik drobných prací napsaných v latině tvořil česky a stal se tak velkým pokračovatelem Viktorina ze Všehrd a jeho snah o český humanismus. Blahoslav byl bohatou, mnohostrannou osobností, schopnou zasahovat hned do několika tvůrčích oblastí.

Dílo

*O původu Jednoty bratrské a řádu v ní (1547, rkp.). Historicko-apologetické dílo pojednává vznik Jednoty bratrské za účelem obhajoby její existence. Autorovým záměrem je podat důkaz, že Jednota „z Boha jest“. Dílo je kompilací starších písemných pramenů i ústních svědectví pamětníků, s nimiž se Blahoslav setkal.
*Spis o zraku, jak člověk zrakem, to jest viděním a hleděním, sobě nebo jiným, škoditi může (1550, tisk ca. 1610). Sepsán v Přerově po návratu ze studií v Basileji. Krátké pojednání morálně-etického charakteru.
*redakce sbírky Acta Unitatis Fratrum (od 1552, rkp.). Blahoslav byl mladoboleslavským biskupem Janem Černým přizván k pořádání rozsáhlého souboru písemností, které měly být zachovány pro paměť budoucím generacím bratrských duchovních, zejména biskupů. Blahoslav je autorem velkého množství obsahově cenných komentářů k textům pojatým do této sbírky, která dnes tvoří 14 svazků (ne všechny však vznikly redakcí Jana Blahoslava) a je jedinečným souborem pramenů pro studium dějin Jednoty bratrské.
*Historia hrozného zahřmění Božího, anobrž hromobití strašlivého, vykonaného skrze Antikrista (1555, rkp.). Vylíčení těžkostí, které dolehly na Jednotu bratrskou v Mladé Boleslavi po smrti pana Arnošta Krajíře z Krajku.
*Summa quaedam brevissima collecta ex variis scriptis Fratrum (1556, rkp.). Nástin dějin Jednoty od jejích počátků do poloviny 16. století, sepsaný jako odpověď luterskému teologovi M. Flaciovi Illyricovi proti jeho mylnému mínění, že Jednota pochází z valdenských.
*Sepsání o rozdíle Jednoty bratrské od luteriánské (1558, rkp.). Polemický spis, namířený proti (zejména moravským) luteránům, který je svědectvím o vymezování se bratrského společenství proti tomuto věroučnému proudu.
*Musica, to jest Knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající [tj. obsahující] (1558, tisk 1558 a 1569). Hudebně teoretické pojednání s praktickými radami určenými zpěvákům a skladatelům duchovních písní.
*Anvolimator, to jest O rotě milovné (1560, rkp.). Stručné historické pojednání, v němž Blahoslav odmítá rozšířené mínění o adamitských kořenech Jednoty a přidává mravokárné napomenutím těm, kteří nedokáží krotit tělesné žádosti. Spis obsahuje charakteristiku křesťanského pojetí vztahu mezi mužem a ženou.
*redakce Nekrologia, neboli Knihy úmrtí (zejména od roku 1560). Soupis kněžích a významnějších členů Jednoty. Záznamy obsahují jejich stručný životopis a mnohdy i (subjektivně podané) ocenění jejich činnosti. Jsou řazeny podle data úmrtí jednotlivých osob. Nekrologium je jedinečným zdrojem informací o hlavních životních událostech bratrských duchovních.
*redakce Šamotulského kancionálu (tisk 1561 pod názvem Piesně chval Božských). Jeden z nejznámějších bratrských kancionálů, byl vytištěn v Szamotołech u Poznaně na panství Lukáše z Górky.
*O novém kancionále (1561, rkp.). Soupis duchovních Písní, které jsou otištěny v bratrských kancionálech s poznamenáním jmen jejich autorů.
*O vyvolení Božím (1562, rkp.). Jedno z mála ryze teologických děl Jana Blahoslava. Je výkladem 20. kapitoly Matoušova evangelia.
*Pilné rozjímání, sluší-li Řeči Boží, Čtení svatá a epištoly opovrci a na ně více kázání nečiniti (1563–1565, rkp.). Zamyšlení nad kritérii výběru biblických textů, které se četly při nedělních a svátečních bohoslužbách. Blahoslav reagoval zejména na snahy Jana Augusty opustit tradiční církevní perikopy a zavést nový pořádek, sestavený podle článků Apoštolského vyznání.
*redakce Ivančického kancionálu (tisk 1564 pod názvem Písně duchovní evangelistské). Další revidované vydání bratrského kancionálu, tištěné tentokrát v moravských Ivančicích nad Oslavou.
*Apologia pro editione cantionalis nova (1564, rkp.). Obrana bratrského kancionálu proti útokům utrakvisty bakaláře Martina Žateckého.
*Dřevořezová faksimile podpisu Jana Blahoslava v závěru předmluvy v druhém vydání jeho překladu Nového zákona z roku 1568.
*překlad Nového zákona (tisk 1564 pod názvem Nový zákon vnově do češtiny přeložený, resp. Nový zákon z jazyku řeckého do češtiny přeložený a 1568 pod názvem Nový zákon vnově z jazyku řeckého do češtiny přeložený, případně s dodatkem Secunda editio diligenter). Hlavní Blahoslavovo překladatelské dílo, pořízené z původního řeckého textu, s ohledem na starší české překlady a další dobové latinské překlady. Překlad byl později revidován a přejat do Bible kralické.
*Prokázání světlé toho, že církev svatá a její učitelé nevěřili a nevyznávali o člověčenství Krista Pána, že by bylo nestvořené a neučiněné (1564, rkp.). Teologizující výklad prvního verše Janova evangelia: Verbum caro factum est …, který je zároveň dokladem Blahoslavových jazykových kompetencí i jeho rozhledu po dobové reformační teologické literatuře.
*Výklad na 13 kapitolu Zjevení svatého Jana (1566, rkp.). Přehled různých výkladů znamení šelmy, tj. pojednání o významu číslice 666, která označuje Antikrista.
*Zpráva upřímná a sprostná na tyto dvě otázky: 1. Proč se bratří od jiných jednot buď pod jednou nebo pod obojí dělí? 2. Proč lidi ku poslušenství zavazují? (1566, rkp.). Aneb úvaha nad tím, proč je dobré být členem Jednoty bratrské.
*Corollarium, známé spíše jako Filipika proti misomusům (1567, rkp.). Polemika s názory, odmítajícími přijmout užitečnost výmluvnosti a literního umění, tedy schopnosti vládnout vzhledem k okolnostem přiměřeným způsobem jazykem. Spis je tradičně chápán jako obrana proti nepřátelům vzdělanosti. Blahoslav jej zapsal jako své soukromé mínění do sbírky Acta Unitatis Fratrum (je dochován jako autograf) a tento spis ve své době tak neměl a ani nemohl mít žádný vliv na změnu postoje Jednoty k vyššímu vzdělání. Ten mu mylně přisoudilo teprve moderní bádání.
*Vitia concionatorum, to jest Vady kazatelův (mezi lety 1570–1571, rkp.). Prakticko-teologický spis určený začínajícím kazatelům. Měl poukázat na možné nedostatky spojené s projevem na kazatelně a navrhnout způsob jejich nápravy.
*Evangelia, anebo Čtení svatá, kteráž slovou Pašije (1571, tisk). Liturgická pomůcka, obsahuje notované české texty, užívané při bohoslužbách během hlavních svátků církevního roku, mezi jinými i modlitbu Páně a Apoštolské vyznání.
*Gramatika česká (dokončeno 1571, rkp.). Rozsáhlý jazykovědný spis, který vznikal již během překladu Nového zákona do češtiny. První část je opisem a komentářem starší gramatiky Beneše Optáta a Václava Filomatesa, druhá část uvádí velké množství příkladů, jak správně překládat jednotlivá slova i celé slovní konstrukce v biblickém textu. Spis byl určen Blahoslavovým nástupcům v překladu Bible a zásady, které v něm ivančický biskup shrnul, výrazně ovlivnily jazykovou podobu Bible kralické. K závěru spisu Blahoslav připojil sbírku přísloví.
*Naučení mládencům k službě Kristu a církvi jeho se oddávajícím v Jednotě bratrské (tisk 1585). Blahoslav byl patrně pouze redaktorem staršího prakticko-teologického spisu, určeného bratrským mládencům – budoucím kněžím.