* 18. květen 1919, Strakonice, Československo
+ 16. listopad 1999, Praha, Čechy
Český spisovatel, prozaik, básník, překladatel z ruštiny, publicista, romanopisec.
Narodil se v roce 1919 do rodiny textilního dělníka ve Strakonicích. Po úspěšné maturitě se Pavel Bojar dostal na studium Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Na univerzitě začal studovat češtinu a francouzštinu. Pavel Bojar byl v listopadu 1939 zatčen a uvězněn do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. V koncentračním táboře byl vězněn do roku 1940. Po propuštění s tábora roku 1940 Pavel Bojar pracoval jako pomocná vědecká síla v České akademii věd. Od roku 1940 byl Pavel Bojar zapojen do studentského hnutí odporu, ve kterém byl velmi aktivní. Roku 1943 pracoval jako úředník Reality, sdružení českých podnikatelů. Také pracoval jako překladatel a knižní recenzent.
V roce 1945 se Pavel Bojar oženil s Olgou Bojarovou (*1925, roz Hůlkovou). Se svou první ženou Olgou Bojarovou spolupracoval od roku 1945 – 1961 na překladech z ruštiny. V letech 1946 – 1947 působil jako šéfredaktor časopisu Svoboda. Od roku 1949 byl ve funkci tajemníka Svazu čs. spisovatelů. Funkci vykonával do roku 1951.
Od roku 1951 do roku 1956 se Pavel Bojar živil jako spisovatel s povolání. Od roku 1956 do roku 1962 se Pavel Bojar stal redaktor časopisu Květy. V roce 1962 odešel pracovat do tiskového odboru ministra zemědělství. Od roku 1966–1967 byl redaktorem nakladatelství Svoboda.
V letech 1971–1976 působil jako velvyslanec v Brazílii, 1976–1979 byl zaměstnán na federálním ministerstvu zahraničních věcí. Pavel Bojar zemřel 16. 11. 1995 v Praze ve věku 80 let.
Dílo
Pavel Bojar publikoval v různých časopisech a novinách. Mezi nejznámější časopisy patří Studentský časopis, Květy. Mezi nejznámější noviny Rudé právo, Lidové noviny, Mladá fronta.
Pavel Bojar je autorem lyrických sbírek,povídek a románů,veršů a prózy pro děti,překladatelem. Těžiště jeho tvorby leží v reflexivních básních a společenských románech inspirovaných životem venkova.
V letech 2. světové války vydal své tři sbírky
*Modravá šerka
*Trysk
*Hoře milovati.
V těchto básních navazoval Pavel Bojar prostým veršem a hudebností intimní a přírodní lyriky na impresionistickou dikci. Po 2. světové válce vydal dvě sbírky
*Mladost světa
*Hlavou i srdcem. V těchto poválečných básních zpomínal Pavel Bojar na své bolestné pocity mládí sugestivní vyznání vztahu k přírodě rodných jižních Čech a Šumavy i touha po smysluplné budoucnosti vystřídány popisnou poezií budovatelského patosu.
Dále psal Pavel Bojar filosofické básně a didaktické básně. Tyto básně vyrůstající z ideologické vize beztřídní společnosti. Do tohoto okruhu patří tyto básně Jediná, Zde v rodné zemi, Doporučeně. Bojarova próza se vyznačuje detailním popisem, vnějškovou charakteristikou postav a ilustrativně pojatým dějem. Po lyrizovaném románu
*Siné roky (o dospívání v proletářském prostředí rodiště) následovala kronikářsky široce pojatá trilogie s tematikou poválečného osidlování a kolektivizace pohraničí
*Slunečný širý svět
a románový pokus o analýzu citových a mravních postojů mladé generace zasažené zkušeností války
*Milenci
O zachycení současnosti usilují také prózy z 80. let, v nichž se autor prostřednictvím námětů poukazujících na dílčí společenské a mravní nedostatky (maloměšťáctví, selhání řídících pracovníků apod.) snažil postihnout „dočasné těžkosti“ při budování socialismu.
Bojarova překladatelská činnost je věnována skoro výhradně ruské klasické nebo sovětské budovatelské literatuře, po roce 1990 překládal dobrodružnou beletrii z angličtiny.