Bondy, Egon

 

* 20. leden 1930, Praha, Československo

+ 9. duben, 2007, Bratislava, Slovensko

 

Český básník, prozaik, filozof, výrazný inspirátor českého undergroundu.

Vlastním jménem Zbyněk Fišer. V roce 1947 přerušil studium na gymnáziu a deset let žil bohémským životem na hraně zákona. V roce 1949 přispěl do surrealistického sborníku Židovská jména a na protest proti antisemitismu si vymyslel pseudonym židevského rázu – Egon Bondy. Počátkem 50. let založil spolu s Janou Černou (neboli Honzou Krejcarovou) a Ivem Vodseďálkem skupinu autorů, jež vydávala své texty v samizdatové edici Půlnoc. V roce 1957 odmaturoval na gymnáziu a vydal se studovat filozofii a psychologii na FF UK, kterou absolvoval v roce 1961. Během studia na univerzitě pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu, poté od roku 1962 v bibliografickém oddělení Státní knihovny ČSSR a pět let nato získal titul doktora-kandidáta věd a odešel do invalidního důchodu. Jeho básnické texty byly v hojné míře zhudebňovány skupinou The Plastic People of the Universe. Přátelil se například s Ivanem Jirousem (tzv. Magorem), nebo s J.H.Krchovským a Jáchymem Topolem, na něž měl v začátcích jejich literárního působení bezesporu znatelný vliv. Po politickém převratu v roce 1989 se z Prahy přestěhoval do Telče a následně do Bratislavy, kde v letech 1993-1995 přednášel na univerzitě. Zemřel na následky popálenin třetího stupně, které utrpěl po vzplanutí pyžama od vlastní cigarety.

Dílo

Egon Bondy se jako básník zjevil ke konci 40. let minulého století v oparu surrealismu. Od tohoto směru se však nedlouho poté odklonil. V roce 1950 vydal sbírku s názvem Totální ralismus. Takto byl pojmenován i jeho nový tvůrčí styl. Totální realismus znamenal totálně přesně reflektovanou skutečnost. Bondy hojně užíval lidový, nespisovný jazyk a jeho básně byly okořeněny značnými dávkami ironie. Počátkem 70. let přesedlal na poetiku tzv. „trapné poezie“. Spočívala v tvoření prvoplánových rýmů, klišé, jazykové komiky a byla plná přímočarých a provokativních výpovědí, vsazených do formy triviálních říkanek. Stupidnost Bondyho básní z tohoto období měla za cíl převyšovat (a také převyšovala) stupidnost oficiální, budovatelské poezie a tím se jí vysmívat a parodovat ji. „Když jsem to dělala u plotu / ztratila jsem v rozrušení botu / Jen kopřivy co tam rostly mne líbaly / chlapi mě jenom mrdali / Dlouho jsem pak hledala tu botu / u toho plotu“ (Deník dívky, která hledá Egona Bondyho – 1971). Mnoho takových textů bylo v 70. letech zhudebněno skupinou The Plastic People of the Universe. V 70. a 80. letech se Bondy stává kultovní postavou českého undergroundu.

básnické sbírky

*Nesmrtelná dívka
*Ožralá Praha
*To jsou zbytečné verše

Bondy byl bezezporu jedním z našich nejoriginálnějších a zároveň nejkontroverznějších filozofů. Vždy byl zastáncem marxistických teorií. Bouřil se ale proti rozvíjejícímu se stalinovskému režimu, tzv. socialistickému realismu. Vyznával maoismus a trockismus. Nebyl spokojen ani s polistopadovým kapitalismem, vystupoval proti konzumní společnosti. Jeho nejslavnější filozofickou prací je zřejmě Útěcha z ontologie z roku 1968. Sepsal také Dějiny filosofie (1977-1989), z nichž kritiky nejoceňovanějšími jsou statě o východní filozofii.

filosofické práce

*Otázky bytí a existence
*Buddha Orbis

Prozaickou činností se Bondy začal zabývat teprve počátkem 70. let minulého století. Texty jsou pak z největší části kombinací jeho filozofických úvah a autobiografie. Jeho próza nese i prvky sci-fi a uvažuje o možném vývoji ve společnosti. Asi nejslavnějším dílem jsou Invalidní sourozenci z roku 1974.

prozaická díla

*Sklepní práce
*Leden na vsi
*Severin
*Příšerné příběhy
*Týden v tichém městě