* 29. leden 1860, Taganrog, Rusko
+ 15. červenec 1904, Badenweiler, Německo
Ruský dramatik a prozaik.
Dílo
Ve svých dílech často naráží na problematiku tzv. zbytečných lidí.
Vytvořil tzv. lyrické drama, děj neprobíhá v reálném životě, ale v citovém životě, tj. jeho hrdinové prožívají vnitřní drama.
Ale především: Čechov se ve svých dílech (mluvíme-li pouze o dramatech) pohybuje na rovině komiky a hořké tragédie nebo naopak. Nejistota v jasném určení žánru je pro něj typickým jevem. Přesto všechno jsou Čechovova dramata divadelním zprostředkováním skutečného života lidí v pobaveném, komickém světle, což ovšem nevylučuje obsaženou vnitřní tragičnost, která věrně zobrazuje lidský život v jeho celkové spletitosti. Proto i právem může být Čechov nazván „nejrealističtějším“ spisovatelem, dramatikem.
Povídky
*Pavilon č. 6 (rusky Palata No. 6) – o pobytu v pavilonu psychiatrické léčebny (1892)
*Dáma s psíčkem, 1889
*Záchvat
*Člověk v pouzdře – někdy též Člověk ve futrálu, 1898
*Tlustý a tenký
*Dům s mezaninem, 1896
*Anna na krku, 1895
*Step, 1888
*Mužici, 1897
*Černý mnich, 1894
*Chameleon, 1884
*Ostrov Sachalin – dílo, které ovlivnila epidemie na ostrově Sachalin, 1893
*Rodschildovy housle
Dramata
Čechov je jedním se zakladatelů moderního dramatu (spolu s např. Ibsenem nebo Strindbergem). Základním rysem Čechovových her je jejich nedějovost. Místo dramatických situací se divákům (čtenářům) předvádí atmosféra společnosti. Pokud ve hře dojde k nějakému zvratu nebo konfliktu, odehrává se zpravidla za scénou (Ninina herecká kariéra a Treplevova smrt v Rackovi, Andrejova svatba a smrt barona ve Třech sestrách, prodej sadu ve Višňovém sadu, atd). Rovněž jednotlivé postavy jsou charakterizovány nikoli činy, ale většinou svým textem. Jejich psychika není zřetelná a projevuje se pouze mimoděk. Jednání postav je často v rozporu s jejich replikami. Řada replik je pronášena jakoby nezáměrně. (V druhém dějství Tří sester čte doktor Čebutikin v novinách, že „Balzac se oženil v Berdačevu“, aniž by tato informace jakkoli souvisela s okolním dějem). O vztahu mezi jednotlivými postavami se dozvídáme z nepřímých výpovědí (které mohou být různě interpretovány), např. celou hrou Racek prostupuje láska Máši k Treplevovi, ale na jevišti mu to nikdy přímo neřekne a ani v tomto směru nic nepodnikne. Víme to, protože se svěří lékaři.
Čechov si neustále zapisoval postřehy, dojmy či věty, které kolem sebe zaslechl (tento princip je blízký postavě spisovatele Trigorina v Rackovi), které potom používal do svých dramat či povídek (např. postava Charlotty ve Višňovém sadu má reálný předobraz). Žánr, kterému se nejvíce snažil přiblížit, byla komedie, resp. fraška, proto také vyžadoval, aby jeho hry byly inscenovány jako komedie. Čechovovské drama má čtyři dějství. Postrádá uvedení do děje, hra začíná ve chvíli, kdy už existuje nějaký konflikt (Strýček Váňa miluje Jelenu, Višňový sad je zadlužen). Typickou čechovovskou postavou je lékař (Ivanov, Racek, Strýček Váňa, Tři sestry). Hry jsou často situovány na ruský venkov (inspirace Čechovovým sídlem v Melichově).
*Platonov, 1881
*O škodlivosti tabáku, 1886, jednoaktovka.
*Ivanov, 1887
*Medvěd, 1888, jednoaktovka.
*Námluvy, 1888-1889, jednoaktovka.
*Lesoduch, 1889
*Svatba, 1890, jednoaktovka
*Jubileum, 1892, jednoaktovka