Čelakovský, František Ladislav

posted in: Výročí | 0

 

* 7. březen 1799, Strakonice, Čechy

+ 5. srpen 1852, Praha, Čechy

 

Český básník národního obrození, kritik a překladatel.

Byl synem strakonického tesaře. Od roku 1812 studoval nižší gymnázium v Českých Budějovicích, poté přestoupil na gymnázium v Písku. Po jeho absolvování studoval filosofii v Praze, pro finanční problémy byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen (za četbu Husových děl). Pokračoval pak ve studiu v Linci a v Praze. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; závěrečné univerzitní zkoušky v roce 1822 nedokončil. Živil se jako vychovatel (do r. 1829) a překladatel. Roku 1830 dostal nabídku z Ruska, aby spolu s P. J. Šafaříkem a V. Hankou v Petrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu. F. L. Čelakovský byl ochoten tento úkol přijmout, ale F. Palacký mu zařídil penzi u knížete Kinského. Stal se soukromým vychovatelem a později korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo. Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin, jejichž přílohu Rozmanitosti proměnil (1834) na týdeník Česká Wčela, tento týdeník se brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z německých, jak to bylo doposud. V roce 1835 byl jmenován suplujícím profesorem české řeči a literatury na pražské univerzitě. V Pražských novinách uveřejnil 26. listopadu 1835 výhrůžku ruského cara Nikolaje I. k porobeným Polákům, že při sebemenším pokusu o revoluci nechá Varšavu zcela zpustošit, s dovětkem, že takto před 400 lety mluvili tatarští chánové k ruským knížatům. Po stížnosti ruského vyslance ve Vídni Pražským novinám na komentář Čelakovského vůči carovi (nepřímo ho označil za svévolného tyrana) byl odvolán jak z jejich redakce, tak z místa profesora. Od r. 1838 působil jako knihovník v rodině Kinských. Ve Vratislavi se stal (1841) profesorem slovanské literatury a působil tam až do roku 1849, kdy stejnou funkci získal na pražské univerzitě. Jeho druhá manželka Antonie Reisová (Bohumila Rajská) byla sestrou Johanny Reisové, manželky Josefa Františka Friče.

Dílo

Literární působení Čelakovského, zahájené na počátku 20. let, vyrůstalo z humánně pojatých národních a slovanských ideálů, z estetických zásad preromantismu a z konkrétních podnětů Jungmannova kulturního programu, jejž Čelakovský svým dílem tvořivě obohacoval. Měl zvláštní schopnost pronikat do vnitřního smyslu i tvárných principů básnických děl a kriticky vnímat umělecké zkušenosti národní i cizí literatury.

Poezie

*Smíšené básně (1822), lyrika, rozšířeno 1830 pod názvem Kvítí,
*Dennice, aneb Novoročenka na rok 1825 (1825), almanach, společně s Josefem Chmelou, obsahuje původní i přeloženou poezii,
*Padesátka z mé tobolky (1837), padesát epigramů reagujících na soudobé společenské dění, zcenzurováno, znovu vydáno až 1918,
*Růže stolistá (1840), poslední básnická sbírka, obsahuje 100 krátkých básní
*Spisův básnických knihy šestery (1847), souborné vydání jeho básní, které sám uspořádal. Obsahuje knihy: Růže stolistá, Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých, Smíšené básně,
*Epigramy a Antologie.

Ohlasová poezie

Je to umělá literární tvorba související s preromantickým obdivem k folklóru. Využívá postupy ústní lidové slovesnosti a napodobuje ji. První ohlasové pokusy v české poezii nepocházejí od Čelakovského, ale teprve v jeho rukou se vzor lidové slovesnosti stal zdrojem vysokých básnických hodnot.

*Ohlas písní ruských (1829) – epická básnická sbírka čerpající z ruských bylin. Hrdinou je bohatýr, tj. mladý, krásný muž, který vyniká odvahou; často byli až nadpřirození. Bohatýři bojují na straně obyčejných lidí proti zlu. Byliny vznikaly v době tatarských nájezdů na Rusko (kolem r. 1400). Ohlasy jsou postaveny na hrdinské epice a skutečných činech. Bohatýr ve velké většině případů vítězí. U bylin je typický obrácený slovosled, stupňování sloves ke znásobení děje, používají se přechodníky a ustálené výrazy (kalená střela). Příklady básní: Bohatýr Muromec, Velký ptačí trh, Ilja Volžanin.
*Ohlas písní českých (1839) – lyrická básnická sbírka. Nejedná se o hrdinskou poezii, ale spíše o satiru, lyriku a milostnou poezii. Používá mnohem prostší verše. Opakováním sloves zdůrazňuje děj, opakují se výrazy. K umělecky nejzdařilejším epickým básním této sbírky patří Toman a lesní panna.

Odlišnost ruské a české lidové poezie charakterizoval Čelakovský srovnáním krajiny obou zemí: ruskou lidovou poezii přirovnal k rozsáhlým hvozdům, mohutným řekám a jezerům, českou pak k drobným lesíkům, říčkám a potůčkům.

Lidová slovesnost

*Slovanské národní písně
1. díl (1822) obsahuje české, moravské a slovenské písně, věnováno Václavu Hankovi.
2. díl (1825) obsahuje ruské, srbské a lužické, každá píseň je zde v originále a na druhé straně je její překlad, věnováno Kazimierzovi Brodzińskému.
3. díl (1827) (původně nebyl plánován) obsahuje písně, které se do předchozích dílů nevešly, věnováno Vuku Karadžićovi.
*Litevské národní písně (1827), výbor ze sbírky Dainos oder Litthauische Volkslieder od Ludwiga Resy z roku 1825.
*Mudrosloví národa slovanského v příslovích (1852), sbírka slovanských přísloví, poprvé jsou odlišována přísloví a pořekadla. Jednotlivá přísloví zpracovává a porovnává. Tento soubor obsahuje na 15 000 záznamů tematicky seřazených tak, aby z nich vyplývala soustava tradiční životní filosofie Slovanů. Citaci přísloví doprovází Čelakovský případnými překlady a občas i stručnými poukazy ke zvykům nebo pověstem, k nimž se poutá smysl jednotlivých obrazných rčení. Připojena je sbírka českých národních pořekadel. Velkou nevýhodou tohoto díla je, že není opatřeno rejstříkem. K tomuto dílu patří (ačkoliv nebyla součástí díla) jeho Rozprava o slovanských příslovích uveřejněná v Muzejníku, která tvoří jakýsi úvod tohoto díla.

Vědecká literatura

*Vocabularia linguae Polabicae quae exstant omnia colegit Čelakovský (Slovník polabských Slovanů), rukopisný slovník z roku 1827. Čelakovský chtěl vydat všeslovanský slovník, ale nakonec zpracoval pouze polabské Slovany.
*Dodatky ke slovníku Josefa Jungmanna (1851),
Posmrtně Matice česká vydala jeho univerzitní přednášky:
*Čtení o srovnávací mluvnici slovanské (1853),
*Čtení o počátcích dějin vzdělanosti a literatury národův slovanských (1877).

Učebnice

*Česká dobropísemnost anebo nejsnadnější způsob naučiti se česky dobře psáti (1839),
*Krátká mluvnice německého jazyka (1840),
*Všeslovanské počáteční čtení, čítanka, dva díly:
Z písemncitví polského (1850),
Z písemncitví ruského (1852),
*Malý výbor z veškeré literatury české (1851), toto dílo bylo pravděpodobně zamýšleno jako učebnice, ale stal se z něj velmi populární přehled české literatury.
*České čítací knihy (1852), tři díly čítanek pro gymnázia napsané na žádost hraběte Leopolda Lva Thuna-Hohensteina, tehdejšího ministra školství.

Překlady

Překládal z němčiny, angličtiny a latiny.
*Johann Gottfried Herder: Listové z dávnověkosti (1823),
*Johann Wolfgang von Goethe: Márinka 1827,
*Walter Scott: Panna jezerní (1828),
*svatý Augustin: O městě Božím kněh dvamecítma (1829–1833), pět svazků