Chmela, Josef

 

* 18. únor 1793, Třebíč, Čechy

+ 28. únor 1847, Praha, Čechy

 

Český pedagog, spisovatel a národní buditel.

Narodil se v rodině chudého tkalce na Jejkově. Řemeslu se však pro své zdravotní potíže nevěnoval. Tím započala jeho cesta k humanitnímu vzdělání: v jejkovském klášteře se učil latině a němčině, aby mohl pokračovat na střední škole. V roce 1808 odešel do Prahy za svým strýcem, který byl kuchařem v kapucínském klášteře na Hradčanech. Přímluvou strýce získal i možnost obědů a stipendií od různých pražských rodin, zvláště u rodiny otce svého spolužáka Josefa Dessauera. Vystudoval první latinskou třídu akademického gymnázia na Starém Městě. Přivydělával si jako soukromý vychovatel. Láska k rodnému jazyku zažehnutá v něm v dětství, když čítal staročeské knihy a Krameriovy noviny, ho seznámila s Václavem Klimentem Klicperou, Františkem Turinským, Václavem Hankou, Janem Hýblem, Josefem Lindou, Josefem Jungmannem a dalšími. Turinský a Klicpera za Chmelou dojížděli občasně i do Třebíče. V roce 1814 absolvoval filozofickou fakultu. Stal se gymnaziálním profesorem v Jičíně, Hradci Králové a nakonec se jako vyučující vrátil zpět na akademické gymnázium v Praze.

Dílo

Josef Chmela psal do Květů, Pražských novin a Rozmanitostí. Byl i překladatelem. Publikoval také pod pseudonymem Josef Třebíčský.
*Bajky pro děti (1818);
Několikero biblických příběhů „dobře zwedeným a pilným djtkám sskolnjm“ vydávaných v Hradci Králové
*Daniel anebo Zajetí babylónské,
*Ježíšek,
*Jan Křtitel,
*Ježíšovo zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha svatého a další;
*novoročenky 20. let 19. století – společný počin s Václavem Klimentem Klicperou;
*Divochové. Činohra v jednom dějství,
*Knížata mezi pastýři – překlad divadelních her;
*Latinsko-česko-německý slovník (1830) a Seznam slov a průpovědí českých ve slovníku latinsko-česko-německém (1834);
*nové vydání pozapomenutého Komenského díla Orbis pictus v latině, češtině, němčině, polštině a francouzštině (1833).
*V roce (1838) přeložil z latiny Knihu o císařích historika Sexta Aurelia Victora a vydal ji společně s latinským textem jako předpokládanou učebnici češtiny s výzvou k učitelům v předmluvě. Aby ji „za čítanku sobě obrati ráčili, v ní s žáky čítali, obsah její obšírněji po česku vykládali, i po česku, to je duchem českým, a sice zprvu ústně a pak i písemně zase o nich sobě vykládati dávali.“