* 23. prosinec 1555, Kutná Hora, Čechy
+ 25. září 1626, Kutná Hora, Čechy
Český spisovatel a šlechtic.
Pocházel z rodu erbovních měšťanů Dačických z Heslova. V mládí byl poslán na výchovu do Kladrubského kláštera k opatu Wronovi, ale není známo, co a jak se tam naučil. V patnácti letech, po smrti otce, se vrátil do Kutné Hory. Nevykonával žádné řemeslo, ale žil z velkého dědictví, které mu zanechal otec. Vedl velice bouřlivý život, strávil většinu času v krčmách u poháru s vínem. Kutnohorští nešetří stížnostmi a Mikuláš Dačický byl i několikrát trestán vězením – nicméně i v šatlavě s přáteli hodoval a pil a rušil noční klid. V roce 1582 se v krčmě U Svobodů střetl v souboji s Felixem Novohradským z Kolovrat – Dačický svého soka v souboji zabil a několik následujících let strávil ve vězení a soudními jednáními. Nakonec byl spor s vdovou po Novohradském urovnán smírem a pokutou 125 kop grošů. V roce 1590 se oženil s Alžbětou Mládkovou. Toto manželství trvalo přesně dvacet let, ale zůstalo bezdětné. Ke konci života začaly Dačickému docházet peníze – jednak vinou dlouhotrvajících soudů ohledně souboje s Novohradským, jednak i samotným úpadkem dolování stříbra v Kutné Hoře. I přes bouřlivý život navázal na rodovou kroniku a stal se tak jejím nejznámějším a nejpilnějším autorem – proto je jí přisouzeno i jeho jméno (Paměti Mikuláše Dačického z Heslova). Tuto kvalitní měšťanskou kroniku začal sepisovat již jeho pradědeček, Bartoš z Práchňan. Dalšími nejvýznamnějšími autory byli Mikuláš z Práchňan a Ondřej Dačický. Mikuláš Dačický zápisy svých předků pročistil, upravil a nově seřadil a vtiskl celé kronice svůj osobitý styl.
Dílo
*Prostopravda – sbírka pořekadel a básní, většinou satirických, nezřídka přisprostlých
*Tragédie Masopusta – báseň ve formě dialogu určená k masopustním hrám
*Paměti, též Paměti M. Dačického z Heslova – kronika rodu Dačických a Kutné Hory let 1278 – 1571. Nejstarší části nemají téměř žádnou cenu, novější jsou velmi přesné.
Je uváděn jako spisovatel, který zaznamenal mnoho informací o mysliveckých poměrech ve své době. Tyto pravděpodobně nikdy nebyly vydány tiskem a jsou uchovány jen jako spisky a poznámky v archívech.
Jeho život se stal inspirací pro mnohé další pozdější umělce. Stal se hlavní postavou her Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová Ladislava Stroupežnického, Žena nejsou housle, abys pohrál na stěnu je zavěsil Ladislava Kadlece a filmu Cech panen kutnohorských Otakara Vávry.
Postava Mikuláše Dačického je i dnes značně rozporuplná. Někteří v něm vidí pouze opilce a rváče, jiní v něm vidí znamenitého kronikáře, jiní básníka a jiní bojovníka proti špatnosti a českého patriota.
