Eliot, Thomas Stearns

posted in: Výročí | 0

 

* 26. září 1888, St. Louis, USA

+ 4. leden 1965, Londýn, Anglie

 

Anglický básník, esejista a dramatik.

Narodil se roku 1888 v americkém městě St. Louis ve státě Missouri ve starobylé novoanglické rodině.
Nejprve navštěvoval Smithovovu akademii ve svém rodném městě a později Miltonovu akademii v Massachusetts. V roce 1906 začal studovat na Harvardově univerzitě, kde roku 1909 promoval jako bakalář svobodných umění. Zde se seznámil s filozofickým dílem Irvina Babbita a George Santayany, s italskou renesancí, především s Dantem a s indickou mystickou filozofií. V těchto studiích pokračoval na francouzské Sorbonně, na německých univerzitách a na Merton College v Oxfordu, kde se zajímal především o řeckou filozofii.
Roku 1916 se definitivně usadil v Anglii. Krátce zde učil na střední škole, roku 1917 se stal redaktorem časopisu The Egoist a současně pracoval v zahraničním oddělelní Lloydovy banky (do roku 1925). Roku 1922 založil čtvrtletník The Criterion, v jehož prvním čísle otiskl svou slavnou báseň Pustá země (česky též jako Pustina nebo ne příliš vhodně jako Zpustlá země).
Roku 1927 se stal ředitelem nakladatelství Faber and Faber, v němž postupně uveřejňoval díla moderních britských básníků. Téhož roku získal britské státní občanství a vstoupil do anglikánské církve.
Jeho raná básnická tvorba se zrodila ze složitého střetávání tradicionalismu a evropské a angloamerické avantgardy, především symbolismu a imagismu. Programově navazoval na anglické básníky 17. století (např. na Johna Donna) a s jazykem pracoval způsobem, který jakoby navazoval na francouzské básníky konce 19. století, zejména na Julese Laforguea.
Je rovněž autorem několika básnických dramat, která jsou určena širšímu a mnohdy neliterárnímu publiku, a proto se vyznačují větší sdělností. O organickém spojení jeho básnické tvorby s kritickou činností svědčí to, že vydal za svého života na pět set esejů, týkajících se nejrůznějších stránek uměleckého i politického života.
Jeho básnická tvorba 20. a 30. let 20. století reflektuje duchovní krizi moderní západní civilizace. Pojetím reality a duchovního života je Eliot řazen jednak k modernistům, ale i ke ztracené generaci.
Roku 1948 byla Eliotovi udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Dílo

*Píseň lásky J. Alfreda Prufrocha (1911) – první významná báseň ještě pod vlivem Julesa Laforgua.
*Hroch (1917) – báseň byla autorovým prvním pokusem s rýmovaným čtyřverším
*Pustá země – Pustina (1922) – toto dílo lišící se svou stavbou a zpracováním od tehdejší básnické produkce se stává základním kamenem anglického básnického modernismu. Jednotícím prvkem Eliotovy básně je její mytický rozměr, především neustálé odkazování k iniciačním rituálům a k příběhům svatého grálu. Báseň sestává z pěti částí. První tři tvoří světský prostor básně daný především obrazem moderního velkoměsta.
*Dutí lidé (1925) – báseň, sybolický motiv prázdnoty
*Popeleční středa (1930) první autorova křesťanská báseň. její poetika vychází z Danta, katolické liturgie a z kázání L. Andrewese.
*Čtyři kvartety (1944) – básnická meditace o bytí v čase. Jde o básnický cyklus, v němž se ve čtyřech básních, z nichž každá symbolizuje jeden ze čtyř hlavních živlů – oheň, vodu, vzduch a zemi, Eliot vyznává ze svého vztahu k místům, která jsou mu blízká.
I. kvartet Burnt Norton – je báseň o vzduchu, který unáší šepot a stává se tak prostředkem řeči a komunikace. Název je odvozen od místního jména – jméno panského domu v gloucesterském hrabství v Anglii.
II. kvartet East Coker – báseň o zemi a prachu – biblické „prach jsi a v prach se obrátíš“, jde o meditaci o smrti a rozkladu těla. Název označuje vesnici v Somersetu, odkud se rodina v 17. století vydala do Nového světa.
III. kvartet The Dry Salvages – báseň o vodě jako zdroji života. Autor odvozuje název od skupiny skalisek u amerického východního pobřeží
IV. kvartet Little Gidding – je básní o ohni, který stravuje, ale také očišťuje. Název vznikl podle jména anglické vesnice, v níž anglikánský kněz založil v 17. století náboženskou komunitu.
*Básně 1909 – 1925 – sbírka básní
*Tradice a individuální talent (1919) – jeden z nejvlivnějších Eliotových esejů byl poprvé otištěn v časopise The Egoist a v roce 1920 vydán v knize Posvátný háj.
*Posvátný háj (1920)
*Funkce poezie a funkce kritiky (1933)
*O básnictví a básnících (1957)
*Poznámky k definici kultury (1948)
*Jak kritizovat kritika (1965)
*Vražda v katedrále (1935) – Eliot napsal hru na počest mučednické smrti svatého Tomáše Becketa z Canterbury v roce 1170. Je psáno nepravidelně rýmovaným, místy jen volně rytmizovaným jazykem.
*Rodinné shromáždění (1939)
*Koktejlový večírek (1950)
*Prokurista (1953)
*Zasloužilý státník (1958)