Feuchtwanger, Lion

 

* 7. července 1884, Mnichov, Německo

+ 21. prosinec 1958 Los Angeles, USA

 

Německý židovský spisovatel, dramatik, překladatel a divadelní kritik.

Narodil se do početné rodiny židovského továrníka. Studoval germanistiku, filozofii a antropologii v Mnichově a Berlíně (1903–1907), hodně cestoval, především do Itálie a Francie. V roce 1908 se stal vydavatelem vlastního literárního časopisu Der Spiegel a divadelním kritikem časopisu Die Schaubühne. Roku 1912 se oženil a o dva roky později byl internován do Tunisu, uprchl do Německa, žil v Mnichově, psal protiválečné básně a překládal indická, řecká a španělská dramata. Z let 1918-1919 se datuje jeho přátelství s Bertoldem Brechtem. Od roku 1925 do roku 1933 žil v Berlíně, po nástupu Hitlera emigroval do Francie. Účastnil se protiválečných a protifašistických kongresů, patřil k nejaktivnějším činitelům antifašistických hnutí, v roce 1936 s Bertoldem Brechtem a Willi Bredelem založil a vydával emigrantský časopis Das Wort. V roce 1937 navštívil Sovětský svaz a později označil tuto cestu – vedle 1. světové války – za rozhodující prožitek pro svůj život a literární dílo. Cestopis Moskau (1937) je psán se sympatiemi k socialistickému státu a mj. polemizuje se známou knihou André Gida (Návrat ze SSSR, 1936). Při cestě z Moskvy se zastavil v Praze, jeho chystaná přednáška však byla policejně zakázána. Roku 1940 byl ve Francii internován a jen s velkými potížemi se dostal za hranice a posléze do USA. Od roku 1941 žil v Kalifornii. Po válce byl vyznamenán státní cenou NDR (1953) a Humboldtova berlínská univerzita mu udělila titul doktora h.c. (1954): „Humanisticky a ostře protifašisticky orientovaný spisovatel, znamenitý vypravěč“.

Dílo

Jeho dílo (jež patřilo v Evropě k nejpopulárnějším) je protiválečné a antifašistické. Začal jako překladatel, překládal například Aischyla, Aristofana, vedle protiválečných básní psal i dramata, nejvíce pak historické romány. Napsal řadu dějově velmi poutavých historických románů (projevil zde nejen znalost doby, ale i svou fantazii), často čerpal že židovských dějin.

Romány

*Žid Süss – 1925, jeho první román, získal svému autorovi slávu. Vypráví o židovském finančníkovi, který dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti, nakonec je ale kvůli závisti ostatních popraven.
*Čekárna – 1930 – 1940, antifašistická trilogie
*Úspěch – 1930, o vzniku nacismu v Bavorsku
*Oppermannové – 1933, o prvních měsících Hitlerovy vlády
*Vyhnanství – 1940, o životě německé emigrace
*Bratři Lautensackové – 1943
*Šimona – 1945

Historické romány

S tímto druhem literatury měl největší úspěch.
*Ošklivá vévodkyně – 1930 – historický román
*Josephus Flavius – trilogie pojednávající o židovském odboji proti Římu v 1. století podle historika Josepha Flavia
*Židovská válka – 1932
*Synové – 1935
*Zaslíbená země – 1942
*Nepravý Nero – 1936
*Lišky na vinici – 1948 – děj je zasazen do doby před Velkou francouzskou revolucí, má tři části: Zbraně pro Ameriku, Aliance a Cena. Hlavními postavami díla jsou Josef II., Ludvík XVI., dramatik Beaumarchais a Benjamin Franklin.
*Goya – 1951 – tento román je věnován velkému španělskému malíři – Franciscu de Goya y Lucientes
*Bláznova moudrost – 1952 – podtitul Smrt a slavné z mrtvých vstání Jeana-Jacquese Rousseaua, děj se odehrává v průběhu 20. let 18. století. Hlavní postavou je Jean-Jacques Rousseau.
*Židovka z Toleda – 1955 – zabývá se španělským středověkem.
*Jefta a jeho dcera – 1957 – příběh vůdce staroizraelského kmene Galád napsaný na námět z biblické Knihy soudců

Dramata

*Váleční zajatci (1919) (v Německu později zakázáno)
*Julius Farnes
*Vasantasena
*Žid Süss
*Thomas Wendt
*Kupec holandský
*Život Eduarda XI.