Florian, Josef

 

* 9. února 1873, Stará Říše, Čechy

+ 29. prosince 1941, Stará Říše, Rakousko-Uhersko

 

Český katolicky orientovaný myslitel, literát, vydavatel, překladatel z francouzštiny a angličtiny.

Pocházel z rodiny venkovského tesaře z vesničky Hladov u Jihlavy. Maturitu složil na reálce v Telči. Krátce působil na obecní škole v Kostelní Myslové a potom odešel na vysokoškolská studia. Nejprve na techniku a odtud přešel na filozofickou fakultu. Po studiích nastoupil jako středoškolský profesor přírodopisu do Náchoda, kde se seznámil s radikální filosofií francouzského myslitele Léona Bloye. Pod jeho vlivem opustil pedagogickou dráhu a po patnácti letech se vrátil do rodného kraje. Usadil se ve Staré Říši, kde se projevila naplno jeho svéráznost. Oženil se a svých dvanáct dětí neposílal do školy, ale vzdělával je podle svých metod doma sám.

Dílo

Vydával díla středověkých i novodobých myslitelů, teologickou, nábožensko-esejistickou, filosofickou i vědeckou literaturu, ale též českou beletrii (K.J. Erben, J. Zeyer, J. Deml, J. Durych, K. Schulz) i beletrii překladovou (G.K. Chesterton, F. Jammes, W.B. Yeats, R.M. Rilke, F. Kafka, G. Trakl, S. Anderson, A. Remizov, V. Rozanov). S ohromnou zarputilostí se pustil do překladů a vydávání krásných knih. Sám přeložil více než 60 děl, především z francouzštiny (L. Bloy, J.A. Barbey d´Aurevilly, M. Schwob, A. Villiers de l’Isle Adam, A.Maurois, G. Marcel a M. Blondel), úzce spolupracoval s překladatelem a editorem A. L. Střížem. Kolem jeho vydavatelství se soustředil okruh našich předních autorů. Jeho vydavatelské dílo dosáhlo úctyhodných rozměrů. Bývá udávaná přes čtyři sta titulů, z toho 140 samostatných knih, 131 sborníků a 27 výborů poezie. Mezi ilustrátory jeho knih patřili Josef Váchal, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Florianův syn Michael a mnoho dalších. Florianovy knihy byly zařazeny do edic Studium (1904 – 1912), Nova et vetera (1912 – 1921), Kursy (1912 – 1946), Nejmenší revue (1930), Archy (1926 – 1948), Dobré dílo (1912 – 1948). Poslední edice Dobré dílo, tvořila vrchol práce nakladatelství nejen počtem 150 svazků, ale také zaměřením na vrcholná díla naší i světové beletrie. Výbor jeho vzpomínek byl vydán posmrtně v tisku Okolo našich (1945). Zemřel po návratu z třebíčské nemocnice doma 29. prosince 1941. Zajímavé jsou i osudy jeho dětí, které šly většinou v otcových stopách a zájem o umění přešel i na některá z jeho vnoučat. Vynikl grafik Michael, s dcerou Marií, také grafičkou, se oženil malíř Otto Stritzko.