* 23. únor 1903, Praha, Rakousko-Uhersko
+ 8. září 1943, Berlín. Německo
Český novinář, politik, překladatel, literární a divadelní kritik.
V době vysokoškolských studií vstoupil do Komunistické strany Československa. Začal publikovat v levicovém a komunistickém tisku. Jeho příspěvky se objevily v novinách a časopisech Avantgarda, Tvorba, Rudý večerník, Kmen. V roce 1929 se stal redaktorem Rudého práva a zároveň se podílel na vzniku Haló novin. Ve 20. a 30. letech se účastnil řady dělnických manifestací a stávek. Podnikl i dvě cesty do Sovětského svazu, druhá cesta trvala téměř dva roky. O svých cestách psal reportáže, propagoval stalinský režim. V roce 1938 se oženil s Augustou Kodeřicovou, která po válce vystupovala jako Gusta Fučíková, aktivní členka a předsedkyně Československého svazu žen a propagovala dílo Julia Fučíka. Po obsazení Československa nacisty se Fučík nejdříve skrýval u svých rodičů v Chotiměři u Domažlic. Brzy ale odešel do Prahy, kde se aktivně zapojil do ilegálního komunistického protiněmeckého odboje. Jako významný funkcionář řídil vydávání tajných komunistických tiskovin. Na základě udání byl v dubnu 1942 zatčen gestapem a uvězněn. Nejdříve byl umístěn v pražské pankrácké věznici, pak převezen do Budyšína a nakonec do Berlína-Plötzensee. Na základě rozhodnutí nacistického soudu byl 8. září 1943 popraven ve věznici Berlín-Plötzensee.
Dílo
Julius Fučík je autorem řady reportáží, divadelních a literárních kritik. Přesto je dodnes posuzován jako „auctor unius libri“, tedy autor jedné knihy.
Reportáže
*Reportáže z buržoazní republiky – knižně 1948, vycházely časopisecky v období krize
*V zemi, kde zítra již znamená včera – 1932, z cest do Sovětského svazu
*V zemi milované – 1947, vydáno posmrtně, z cest do Sovětského svazu
*Reportáž, psaná na oprátce – 1947, světově proslulá kniha byla přeložena do 80 jazyků. Fučík ji napsal tajně během několika měsíců ve vězení gestapa na Pankráci na jaře v roce 1943. Rukopis dokonale promyšleného textu na desítkách lístků s minimem škrtů tajně z vězení pronesl dozorce Kolínský.
Reportáž je členěna do osmi kapitol. Předznamenává ji krátký výstižný popis tzv. biografu – čekárny, kterou museli projít všichni vězni předvedení k výslechu. Krátké, sevřené, dramatičností nabyté kapitoly popisují Fučíkovo zatčení kapitola I. – Čtyřiadvacet hodin, průběh dne ve vězení kapitola II. – Umírání, atmosféru života cely kapitola III. – Cela 267, momentky z výslechů i útržky z pochodů na vězeňském dvoře kapitola IV. – Čtyřstovka. Velkou pozornost věnuje autor charakteristikám spoluvězňů, dozorců i vyšetřovatelů kapitoly V. a VII. – Postavy a figurky.
S maximální úsporností, s citem pro ozvláštňující detail črtá především portréty přátel – Jelínkovi, Vysušilovi, Lída, táta Skořepa, „Kolín“.
Jako figurky označuje postavy dozorců a vyšetřovatelů. Vyhmátne jejich charakteristický rys a směřuje k jednoznačnému hodnocení – např. komisař Bohm, vyšetřovatel Zander, dozorce, „To“ – Withan. Zřetelnost autorova uměleckého záměru vyplývá z konfrontačního řazení jednotlivých pasáží – od napětí k prodlevě, od dramatismu výslechu k úsměvné vzpomínce či odlehčující epizodě, od strohé přímé charakteristiky k vyprávějícímu tónu.
Autentičnost a dokumentárnost reportáže umocňuje její stránku filozofickou, hluboký humanismus a optimismus, který knihou prostupuje a činí z ní dílo mimořádné společenské hodnoty.
Zkoumání historických okolností vzniku Reportáže psané na oprátce i rukopisného originálu nezávislou komisí historiků potvrdilo autentičnost textu a vyvrátilo smyšlenky, které se kolem knihy v minulých letech nakupily.
Literární eseje
*Božena Němcová bojující
*O Sabinově zradě