* 1. duben 1809, Soročince, Ukrajina
+ 4. březen 1852, Moskva, Sovětský svaz
Ruský spisovatel.
Po absolvování gymnasia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou.
Od roku 1831 začal psát své osobité prózy. Spojením grotesknosti a ironičnosti s osudovou tragikou hrdinů povídek navázal na Puškina a ovlivnil Dostojevského. Gogol odsuzoval společnost složenou z chladných , malicherných , všedních povah. Jeho ideálem byla mravně dokonalá společnost.
Před svou smrtí prožíval hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Zemřel v roce 1852. Jeho smrtí Rusko přišlo o prvního velkého realistu.
Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Nejlepší z jeho díla jsou povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.
Dílo
*Večery na samotě u Dikaňky (1832) – soubor próz, který je inspirován ukrajinským folklorem. Romantika je zde smíchána s realistickým viděním různých lidských povah.
*Taras Bulba (1835) – povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století.
*Petrohradské povídky (1835-42) – povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci, umělci a lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy.
*Revizor (1836) – komediální hra. Úředník Chlestakov je na cestě k otci omylem považován za revizora z Petrohradu. To se mu zamlouvá a rozhodne se toho využít. Všichni mu nadbíhají, hejtman ho zve do svého domu, nabídne mu ruku své dcery úředníci ho podplácejí. Chlestakov ale ví, že jednou se vše prozradí a proto narychlo odjíždí. Po jeho náhlém odjezdu všichni zjišťují, jaký to byl podvodník.
*Mrtvé duše /1842/ – román, ve kterém se Pavel Ivanovič Čičikov rozhodne zbohatnout. Za své peníze chce koupit „mrtvé duše“ sedláků. Statkáři museli odvádět daň i za poplatníky, kteří zemřeli mezi dvěma sčítáními lidu. Čičikov by mohl, podle tehdejších zákonů, žádat o přidělení půdy zdarma v oblastech, které jsou málo zalidněné a to, po prokázání počtu „koupených“ sedláků. Jelikož se tito sedláci pokládali za živé až do dalšího sčítání lidu, mohl by za ně Čičikov inkasovat peníze. Tento román není psán jako zlověstná satira, ale jako poema. Gogol omlouvá Čičikova za to, že se stal obětí ziskuchtivosti.
*Ženitba (1842) – komedie o zasnoubení dcery obchodníka , Agáty s dvorním radou Podkolesníkovem. Ten je zbabělý, hloupý a nerozhodný. Má vlastnosti téměř všech tehdejších úředníků. Podkolesníkov nakonec před svatbou uteče oknem.