Gőtz, František

posted in: Výročí | 0

 

* 1. leden 1894, Kojátky u Vyškova, Rakousko-Uhersko

+ 7. červenec 1974, Praha, Československo

 

Český literární historik, kritik, dramatik a dramaturg.

V roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurs v Brně a pracoval jako učitel. Byl zakládajícím členem brněnské expresionistické Literární skupiny, v letech 1921 – 1928 spoluredigoval její časopis Host a byl spoluautorem významného manifestu Naše naděje, víra a práce (1922). V roce 1923 jej z Brna povolal Karel Hugo Hilar na místo lektora činohry Národního divadla. V letech 1928 – 1944 byl dramaturgem ND. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Jako dramaturg uváděl díla českých autorů (Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek). Před nástupem Otokara Fischera do funkce šéfa činohry v závěru roku 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 byl sice titulárním šéfem činohry ředitel ND Stanislav Lom, ve skutečnosti činohru vedl Götz, a to až do nástupu Jana Bora do této funkce v březnu 1939. Na krátké období sezóny 1944/1945 (prakticky však jen do uzavření divadel 1. září 1944) byl z rozhodnutí ministra Emanuela Moravce zbaven funkce dramaturga ND a jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech. V roce 1947 se vrátil do Národního divadla, kde byl do roku 1948 šéfem činohry, pak dva roky náměstkem uměleckého ředitele. V letech 1965 – 1969 pokračoval ve funkci hlavního dramaturga činohry ND. Významná byla i jeho pedagogická činnost. Nejdříve přednášel externě na Filosofické fakultě UK (1948 – 1950), v roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na DAMU, kde byl v období 1952 – 1954 i vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie. V období 1949/1950 a opakovaně 1952/1953 zastával funkci děkana DAMU. Od září 1960 až do srpna 1969 přednášel také jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filosofické fakulty UK. Další dva roky zde působil jako profesor – konzultant. Velmi významné bylo jeho kritické působení, a to literární i divadelní.

Dílo

*Stručné dějiny literatury české (1920)
*Novodobá literatura česká ve škole (1920)
*Anarchie v nejmladší české poezii (1922, kritiky)
*Úvod do poezie (1923)
*Jasnící se horizont (1926)
*Tvář století (1929)
*Básnický dnešek (1931)
*Zrada dramatiků (1931)
*Padající hvězdy (1932)
*Cesta k našim básníkům (1933)
*Osudná česká otázka (1934)
*Boj o český divadelní sloh (1934, studie)
*Český román po válce (1936, studie)
*Muž bez vlasti (1936)
*F. X. Šalda (1937, monografie)
*První rota (1938)
*Soupeři (1940)
*Paní našich snů (1942)
*Světelný gejzír (1943)
*Na předělu (1946, kritiky)
*Jaroslav Kvapil (1948, monografie)
*Vývoj světového dramatu (1950, skripta)
*Dějiny zahraničního divadla po Velké francouzské revoluci (1951, skripta)
*Václav Řezáč (1957, monografie)
*Divadlo od 90. let k dnešku (1959, skripta)
*Teorie dramatu (1959, skripta)
*Zdeněk Štěpánek (1962, monografie)
*Patnáct let vývoje českého dramatu (1962, skripta)
*Vlasta Fabianová (1963, monografie)
*Obrazy z dějin světové kritiky (1964, skripta)

Dramatizace

*Honoré de Balzac: Sestřenice Běta (1936)
*Jan Neruda: Malostranská humoreska (1942, podle povídky Figurky)
*Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot (1928)
*Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Běsi (1929)
*Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Výrostek (1934)

Překlady

*Eugene O’Neill: Chlupatá opice (1934, spolu J. Schubertovou)
*Gerhart Hauptmann: Kolega Crampton (1940)

Redakčně připravil

*Sborník Literární skupiny (1923, s kolektivem)
*Nové české divadlo 1930–1932 (1932, spolu M. Ruttem)
*Národní divadlo k svému padesátému výročí ( 1933)
*Chaloupka, J.: Poslední melodie. Verše z pozůstalosti (1938)
*České umění dramatické. Činohra (1941, slovník, spolu F. Tetauerem)
*Václav Vydra (sborník k 70. narozeninám, 1946)

Ostatní

*Tatíček osvoboditel. K 70. narozeninám našeho prezidenta (1920)