Grosman, Ladislav

 

* 4. únor 1921, Humenné, Československo

+ 21. únor 1981, Tel Aviv, Izrael

 

Slovenský spisovatel-prozaik, scenárista a izraelský vysokoškolský učitel.

Pocházel ze slovenské židovské rodiny. Otec byl koželuh a majitel malého obchodu s řemeny. Oba dva rodiče a tři z pěti sourozenců ztratil během německého bombardování Ružomberoku v roce 1944. Obecnou školu navštěvoval ve svém rodišti, na reálném gymnáziu v Michalovcích studoval v letech 1932–1939, odmaturovat však mohl až v roce 1945. Po vzniku Slovenského štátu pracoval jako dělník v cihelně v Humenném, poté byl z rasových důvodů zařazen do vojenské pracovní služby bez zbraně a po nepodařeném útěku (1941) byl deportován do tábora nucených prací v Banské Bystrici. Až do vypuknutí Slovenského národního povstání zde pracoval jako kopáč, dělník v cihelně a na tabákových polích. Po potlačení povstání přešel do ilegality. Do osvobozeného Humenného se vrátil v březnu 1945. V září 1945 se přestěhoval do Prahy. Absolvoval Vysokou školu politickou a sociální (Ing. 1949) a do 1952 pracoval v knižní propagaci slovenského nakladatelství Pravda. V letech 1953–1959 byl redaktorem knižních novinek ve Slovenské knize a souběžně s tím dálkově studoval pedagogickou psychologii na Vysoké škole pedagogické (PhDr. 1967). V letech 1960–1963 byl redaktorem ve Sdružení čs. nakladatelství, 1964 vedoucím redaktorem časopisu Učební pomůcky ve škole a osvětě, 1965–1968 scenáristou ve FS Barrandov. V září 1968 emigroval se svou rodinou do Izraele a usídlil se v Tel Avivu. Od ledna 1969 až do své předčasné smrti působil (zpočátku jako docent, od 1975 jako řádný profesor) na univerzitě Bar-Ilan u Tel Avivu. Přednášel slovanskou literaturu a vyučoval tvůrčí psaní. Zároveň od 1979 na telavivské univerzitě externě přednášel scenáristiku. Dlouholeté přátelství udržoval s Arnoštem Lustigem a Gabrielem Laubem.

Dílo

Publikoval od 1955, zpočátku slovensky, od 1958 převážně česky. Přispíval do Kulturného života, Slovenských pohľadov (Bratislava), Svobody, Zemědělských novin, Československého vojáka, Světa v obrazech, Mladého světa, Kultúrnej tvorby (Bratislava), Hosťa do domu, Divadla (1964 zde zveřejnil literární scénář Obchodu na korze), Plamene, Impulsu, Židovského věstníku i Židovské ročenky . Po 1969 publikoval v exilových periodikách Listy (Řím) a Zpravodaj (Zürich) a izraelských časopisech a denících The Jerusalem Post, Ma’ariv, Jedi’ot achronot a Új kelet (maďarský časopis vydávaný v Izraeli). Podle jeho povídky Past (Plamen 1962, překlad Gabriel Laub), respektive podle jeho souběžně se scénářem vznikajícího přepracování do novely Obchod na korze, byl natočen stejnojmenný celovečerní film (1965, spolupráce na scénáři Ján Kadár a Elmar Klos, 1966 odměněn Oscarem za nejlepší cizojazyčný film). V Izraeli napsal scénáře pro televizní film Dod David holech lirot kala (1972, podle povídky Rendez-vous strýčka Davida) a pro americký televizní film The seventeenth Bride (1986, podle novely Nevěsta). V 70. letech uvedl několik jeho beletristických prací jako čtení či dramatizaci v izraelském rozhlasu, SRN a Kanadě.

Po mnoha časopisecky publikovaných pokusech o povídku se plně prosadil až v druhé polovině 60. let, kdy se zařadil svojí nepříliš rozsáhlou tvorbou do literárního proudu, který už od konce 50. let aktualizoval židovská témata a jeho všeobecně lidský význam (Arnošt Lustig, Ladislav Fuks a další). Většina jeho próz vychází z autorovy znalosti rodného prostředí pod Vihorlatem a jeho smyslu pro zvláštnosti jazyka, způsob myšlení a ritualizované chování Židů. Úsilí o zpřítomnění jejich tíživého osudu, zvlášť během druhé světové války, jako i jeho vlastní schopnost epicky plastického ztvárnění svérázných postav a povětšinou i bizardních konfliktních situací, dosáhlo svého vrcholu zvlášť v novele Obchod na korze a v titulní novele sbírky Nevesta. Obě tyto tradičně rozvrhnuté a tragikomicky laděné prózy s tématikou Slovenského štátu rozvíjejí na pozadí obrazu východoslovenského maloměsta příběhy o rozporu mezi tužbami, sny a iluzemi bezbranného, naivního lidství a neúprosnou skutečností. Exilovou sbírkou kratších próz Hlavou proti múru se jeho tvorba rozšiřuje o nové motivy, situace, postavy a prostředí, ale i zde nejpůsobivěji vyznívají povídky a črty, ve kterých se autor vrací k židovskému údělu za války, a nejvíce k lyricky chytlavým vzpomínkám na zážitky z dětství. Dětského vypravěče má i jeho nejrozsáhlejší, z pozůstalosti vydaná, próza Z pekla šťastie, román o židovském chlapci, který svou cestou za přežitím (ze Slovenského štátu do Maďarska) vnímá prizmatem pokleslé literatury, s naivním pocitem velkého mládeneckého dobrodružství.
Je autorem scénáře k filmu Obchod na korze, který byl v roce 1966 odměněn Americkou akademií filmových umění a věd cenou Oscar za nejlepší neanglicky mluvený film roku. Od roku 1968 žil a tvořil v Izraeli, svoji tvorbu nechal nedokončenu ve svých nejplodnějších letech.

Beletrie

*Obchod na korze (P 1965)
*Nevesta (PP 1969)
*Hlavou proti múru (PP, Zürich 1976)
*Z pekla šťastie (R 1994)

Scénáře

*Obchod na korze (Oscar za nejlepší cizojazyčný film, 1966)

Jiné

*Příspěvek v sborníku: Egon Hostovský (Toronto 1974)
*Překlad: (do slovenštiny): Arnošt Lustig: Noc a nádej (1959)