*30. dubna 1883, Praha, Rakousko-Uhersko
+3. ledna 1923 Lipnice nad Sázavou, Československo
Český publicista, novinář a spisovatel.
Jako dítě byl Jaroslav Hašek spíše zastrašený a ostýchavý. Ministroval v kostele u sv. Štěpána a znal výborně katechismus. Po smrti otce však Jaroslav rychle překonává zábrany školy a výchovy a pod vlivem kamarádů rozvíjí svůj temperament.
Jaroslav Hašek začal studovat na gymnáziu, kde byl v primě jeho třídním učitelem Alois Jirásek, kterého Hašek upřímně nenáviděl. Uprostřed protestů proti zrušení rovnoprávnosti českého jazyka ve školách Hašek vytlouká okna v německém stavovském divadle, zapaluje ohradu jednoho Němce a hází kameny na nuselskou policejní stanici.Pro účast na politické demonstraci byl Hašek ze studií na gymnáziu vyloučen. Učil se drogistou, nakonec maturoval na Československé obchodní akademii v Praze.
Po studiích nastupuje Jaroslav Hašek na místo bankovního úředníka v bance Slavia. Brzy však toto místo opouští – láká ho bohémský život, jemuž se zcela oddává. Jako tulák se vydává pěšky na cestu přes Slovensko, Halič a Uhry.
Jaroslav Hašek se seznámil s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich vedení. V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost. V roce 1907 se setkal s Josefem Ladou.
Jaroslav Hašek začal pracovat jako novinář, ale začal mít problémy s alkoholem, které se postupně zvětšovaly. Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se oženil.
Od roku 1908 redigoval Jaroslav Hašek Ženský obzor, od 1910 satiristický časopis Svět zvířat. Přispíval do Českého slova, Čechoslovanu, Pochodně a Humoristických listů.
V roce 1911 založil Jaroslav Hašek Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde se stal i hlavním účinkujícím.
V roce 1915 Jaroslav Hašek dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií.
Přes Jugoslávii se Jaroslav Hašek dostal do Ruska, kde v roce 1918 v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády. Byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci.
V prosinci roku 1920 přijel Jaroslav Hašek zpět do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj. Hašek působil v kabaretu Červená sedma.
Kvůli zhoršujícímu se zdraví, které bylo podlomeno alkoholem, pobytem v zajateckých táborech a prací v Rudé armádě, se Jaroslav Hašek přestěhoval do Lipnice nad Sázavou, kde chtěl dokončit své dílo. Na podzim roku 1922 Hašek v opilosti přislíbí, že koupí zchátralý dům pod lipnickým hradem. Zrekonstruuje ho a v listopadu 1922 se přestěhuje. Obývá však pouze jedinou dolní místnost vedle kuchyňky a ta mu slouží jako ložnice i pracovna. Na drátěné vložce u okna odpočívá, spí a také diktuje asistentu Klimentu Štěpánkovi své humoresky i poslední kapitoly Švejka. V té době je již těžce nemocen.
Poslední dny a týdny Haškova života jsou truchlivé. Jeho tělo jako by opuchlo, špatně chodí, otékají mu nohy. Trápí ho žaludek a často i během diktování se mu udělá nevolno.
Jaroslav Hašek zemřel ve věku nedožitých čtyřiceti let na ochrnutí srdce. Peripetie provázející Haškův život nekončí ani po jeho smrti. Peníze na obřad ani rakev nejsou a nenajde se nikdo, kdo by to byl ochoten zaplatit. Je tedy nutné Haška pohřbít na dluh. Další problém je s farářem, který Haška považuje za bezvěrce a trvá na tom, aby byl Hašek pohřben v koutě hřbitova za márnicí v místě, kam se pohřbívají sebevrahové. Nakonec po dlouhém vyjednávání farář souhlasí, aby byl Hašek pohřben k zadní zdi. Teprve po létech vznikla z popudu Eduarda Basse společnost, která za přispění dědiců obložila do té doby skrovný hrob deskami z posázavské žuly.
V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše.
Dílo
Jaroslav Hašek psal zpočátku především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Haškovo dílo nelze přesně zmapovat, protože používal mnoho pseudonymů.
Základem próz Jaroslava Haška byly jeho skutečné zážitky. Není však vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím.
*Májové výkřiky -1903, sbírka básní
*Galerie karikatur – 1909
*Trampoty pana Tenkráta – 1912
*Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky – 1912
*Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova – 1913
*Můj obchod se psy a jiné humoresky – 1915
*Dobrý voják Švejk v zajetí – 1917 ve Slovanském nakladatelství v Kyjevě
*Dva tucty povídek – 1920
*Tři muži se žralokem a jiné poučné historky – 1921
*Pepíček Nový a jiné povídky – 1921
*Velitelem města Bugulmy – 1921
*Mírová konference a jiné humoresky – 1922
*Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky – 1922
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – 1921-1923, nejvýznamnější dílo Jaroslava Haška čtyřdílný humoristický román přeložený do 54 jazyků, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Román je mnoha lidmi spojován s ilustracemi Josefa Lady. Figuru Švejka nevytvořil podle určité své představy, ale podle návodu Jaroslava Haška. Namaloval postavu Švejka, jak si zapaluje dýmku uprostřed letících granátů a kulí, vybuchujících šrapnelů. Dobromyslný obličej, klidný výraz, z něhož je patrno, že má „za ušima“, ale dle potřeby dovede dělat hloupého. Hlavním rysem Švejka je ironie. Kdo má zdravý rozum nemůže brát vážně jeho „poctivost“ a „vlasteneckou“ horlivost sloužit v rakouské armádě. Jeho ironie je však zakryta groteskní maskou. Ironické a groteskní charakteristice Švejka odpovídá i jeho chování. Tím, že až příliš horlivě vykonává příkazy a rozkazy, dovádí je ad absurdnum a odhaluje tím vlastně bezduchost a nesmyslnost militarismu. Groteskní blbost je zrcadlem blbosti mocenského systému. Švejk se stal jedním z českých národních mýtů.
Kabaretní scény a hry
*Větrný mlynář a jeho dcera – knižně 1976
Posmrtně
Většina těchto děl je sebrána z jeho rané časopisecké tvorby, mnohá díla byla zfilmována:
*Paměti úctyhodné rodiny a jiné příběhy – 1925
*Šťastný domov a jiné humoresky – 1925
*Za války i za sovětů v Rusku – 1925
*Zpověď starého mládence – 1925
*Všivá historie a jiné humoresky – 1926
*Podivuhodné dobrodružství kocoura Markuse a jiné humoresky – 1927
*Smějeme se s Jaroslavem Haškem – 1946, dva díly
*Škola humoru – 1949
*Malá zoologická zahrada – 1950
*Veselé povídky – 1953, obsahují také Historky z ražické bašty
*Aféra s křečkem a jiné povídky – 1954
*Črty, povídky a humoresky z cest – 1955
*Fialový hrom – 1958
*Loupežný vrah před soudem – 1958
*Terciánská vzpoura a jiné povídky – 1960
*Dědictví po panu Šafránkovi – 1961
*Zrádce národa v Chotěboři – 1962
Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona – napsáno 1911, knižně vydáno 1963. Tuto stranu Hašek opravdu spolu se svými přáteli založil. Založili ji v hospodě, pak ji zaregistrovali a dokonce Hašek někde v Praze kandidoval na starostu. Celé založení této strany a její pozdější popsání byla parodie na tehdejší politický život.
*Dekameron humoru a satiry – 1968
*Moje zpověď – 1968
*Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška – 1973
*Oslí historie aneb Vojenské články do čítanek – 1982
*Svět zvířat – 1982
*Švejk před Švejkem -1983, neznámé osudy dobrého vojáka Švejka
*Tajemství mého pobytu v Rusku – 1985
*Povídky – 1988, dva svazky
*V polepšovně a jiné povídky – 1997
*Když bolševici zrušili Vánoce – 2005, neznámé, utajené a pravděpodobné texty,
*Nešťastný policejní ředitel – 2006, neznámé a nově nalezené texty.