Heine, Heinrich

 

* 13. prosinec 1797, Düsseldorf , Německo

+ 17. únor 1856 Paříž, Francie

 

Německý prozaik, básník, publicista a esejista.

Vlastním jménem Harry Heine. Pocházel ze zámožné židovské rodiny, studoval práva v Bonnu a v Göttingenu. Židovství opustil a stal se protestantem. Od roku 1831 žil v pařížské emigraci (snažil se sblížit francouzskou a německou kulturu), jeho díla byla v Německu zakázána. Zde se roku 1843 seznámil a spřátelil s Karlem Marxem, s nímž vedl během jeho pařížského období rozsáhlé politické diskuse. Heine sympatizoval se socialistickými myšlenkami, obával se však nebezpečného vlivu komunistických idejí pro kulturu. Měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii; od roku 1848 byl těžce nemocen. Jeho styl vyhovoval českým obrozeneckým básníkům, inspiroval zejména Jana Nerudu, J.V. Friče, Sládka, Sabinu, Karla Havlíčka Borovského a Františka Gellnera. Heine byl nejcenzurovanější autor na světě – byl velmi kritický k tehdejší společnosti. Brojil proti feudalismu, poměrům v tehdejším Německu, náboženství. Jeho tvorba je prosycena erotikou, což byl jeden z dalších důvodů cenzury. Jeho díla, pokud vyšla, byla upravována, zkracována nebo zakazována. Cenzura a zákaz vydávání se vztahoval i na díla, která ještě nebyla napsána. Objevovaly se i heinovské podvrhy. Mnoho jeho básní bylo zhudebněno známými skladateli (například Dva grenadýři – R. Schumann). Za éry nacismu byly jeho básně v čítankách uváděny jako výtvory anonymního génia (kvůli židovskému původu). Za této éry se plně stal skutkem jeho výrok, že pokud jsou lidé schopni pálit knihy, jsou schopni pálit i lidi. Slavná jsou i jeho poslední slova „Bůh mi odpustí. Je to jeho zaměstnání.“. Jako jeho epitaf bývá často uváděno: („Zde leží moje kosti – kéž by tak byly tvoje! Heine.“), avšak jedná se o mýtus. Skutečné verše na náhrobku jsou zcela jiné (Kde znaveného poutníka / místo posledního odpočinku bude? )

Dílo

*Almansor, 1823
*Anglické fragmenty (Englische Fragmente), 1831
*Atta Troll: Sen noci svatojánské (Atta Troll: Ein Sommernachtstraum), 1842
*Bimini, 1910
*Cesta Harcem (Die Harzreise), 1826
*Cesta z Mnichova do Janova (Reise von München nach Genua), 1828
*Časové básně (Zeitgedichte), 1843–1844
*Der Doctor Faust, 1851
*Doktrína (Die Doktrin), 1844
*Dva granátníci (Die beiden Grenadiere), 1844
*Enfant perdu, 1844
*Flétny a dýky, 1949
*Florentinské noci. Fragment novely. Listy z Helgolandu, 1910
*Francouzské poměry (Französische Zustände), 1833
*Hebrejské melodie. Princezna Sabat. Jehuda ben Halevy. Disputace, 1911
*Ideje: Kniha Le Grand (Ideen: Das Buch Le Grand), 1827
*K dějinám náboženství a filosofie v Německu (Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland), 1834
*K Lazarovi (Zum Lazarus), 1854
*Kniha písní (Buch der Lieder), 1827 – lyrická sbírka, nešťastná láska, báseň Lorelei
*Korespondence Heinricha Heineho s Karlem Marxem, 1936
*Lorelei – slavná báseň
*Lutetia, 1854
*Lyrické intermezzo (Lyrisches Intermezzo), 1822–1823
*Meč a plamen, 1962
*Návrat (Heimkehr), 1823–1824
* Německo: Zimní pohádka (Deutschland: Ein Wintermärchen), 1844 – silně kritická vůči tehdejšímu Německu
*Nové básně, 1844
*O Ludwigovi Börnemu (Über Ludwig Börne: Eine Denkschrift), 1840
*O Německu (De l’Allemagne), 1835
*Obrazy z cest (Reisebildern), 1826–1831 (4 díly)
*Paměti, 1911
*Passionál, 1925
*Písně a lamentace, 1966
*Písně lásky a hněvu, 1980
*Písně o tvoření, 1932
*Plamen a květy, 1976
*Poslední básně (Letzte Gedichte), 1854
*Potulné krysy (Die Wanderratten), 1844
*První básnický leták: Jindřich Heine, 1904
*Rabín z Bacherachu (Der Rabbi von Bacherach), 1840
*Ratcliff, 1823
*Romantická škola (Die Romantische Schule), 1836
*Romanzero, 1851 – Jedno z nejerotičtějších děl
*Různé (Verschiedene), 1844
*Salón (Der Salon), 1834–1840 (4 díly)
*Severní moře (Nordsee), 1825–1826
*Slezští tkalci (Die schlesischen Weber), 1844
*Spisy, 1951–1967 (7 dílů)
*Toť starý pohádkový les, 1955
*Über den Denunzianten, 1837
*Výbor básní, 1924
*Výbor z díla, 1951 (2 díly)
*Werke und Briefe, 1961–1964 (10 dílů)
*Z básní Heinricha Heineho, 1930
*Z pamětí pana von Schnabelewopski (Aus den Memoiren des Herrn von Schnabelewopski), 1834