Hoffmann, Ernst Theodor Wilhelm

posted in: Výročí | 0

 

* 24. leden 1776, Königsberg, Německo

+ 25. červen 1822, Berlín, Německo

 

Německý spisovatel, hudební skladatel, právník, karikaturista, kritik, dirigent a malíř.

Hoffmann studoval na gymnáziu ve svém rodném městě Königsbergu v tehdejším Východním Prusku. Vystudoval právo na tamější univerzitě. Poté pracoval v několika městech jako úředník, až se usadil v oblasti dnešního Polska, odkud byl roku 1805 vypovězen jako špión pruského krále. Po svém vypovězení se přestěhoval do Berlína, kde se věnoval umění. Pseudonym E. T. A. Hoffmann začal používat pravděpodobně roku 1813, přičemž tvrdil, že ono „A“ je od slova Amadeus a má být vyjádřením jeho obdivu k W. A. Mozartovi.
Hoffmann zemřel na následky tehdy neléčitelné syfilidy.

Dílo

Zasáhl do několika oblastí umění, za nejvýraznější lze považovat jeho vliv na literaturu a hudbu.

Literární dílo

V centru jeho tvorby stojí šílenství a zločin, rozštěpení osobnosti a ztráta identity a reality. Hlavní hrdinové se nedokáží integrovat do společnosti a mnohdy se vše vyřeší buď pohádkově (Zlatý hrnec) nebo vraždami (Slečna ze Scuderie).
Psal romány a novely. Za nejúspěšnější lze však označit jeho povídkovou tvorbu. Pro jeho prózu je typický hrůzostrašný děj a využívání satiry, také politické. Toto spojení z něj dělá jednoho z průkopníků fantasy literatury. Tímto literárním pojetím ovlivnil řadu významných spisovatelů, jako byli Edgar Allan Poe, Charles Baudelaire nebo Franz Kafka.
Některá jeho díla ilustroval Hugo Steiner-Prag.

Romány

*Ďáblův elixír
*Životní názory kocoura Moura
*Louskáček a myší král (Nußknacker und Mausekönig), 1816; toto dílo se stalo známé díky baletu Louskáček P. I. Čajkovského.
*Slečna ze Scuderie (Das Fräulein von Scuderie) – Zlatník vyrábí šperky a vždy, když si někdo nějaký koupí, zlatník ho zabije – vše, co prodá, dostane tak zase zpět. Román posloužil za námět opeře Paula Hindemitha Cardillac.

Povídky

*Zlatý hrnec (Der goldne Topf)
*Rytíř Gluck (1809)
*Mistr Blecha
*Der Sandmann („písečný muž“) – Nathanael utrpěl v dětství trauma, neboť často musel poslouchat brutální povídky o Sandmannovi, který dětem sype do očí písek, který způsobí, že jim oči vypadnou. Sandmann pak oči sebere a krmí jimi svá mláďata. Nathanael ztotožňuje Sandmanna nejprve s advokátem Coppeliem, později s optikem Coppela (coppa italsky znamená oční důlek). Nathanael váhá mezi dvěma ženami – mezi Klárou a Olympií, zároveň také mezi realitou a fantazií. Klára je jeho snoubenka, která si myslí, že je tak trošku blázen. Nathanael pak pozná Olympii, loutku, jíž vyrobil Coppelius, která umí říct jen pár stereotypních vět. Zamiluje se do ní díky její mlčenlivosti a chybějící duši. Již dospělý Nathanael Coppelia znovu uvidí a to způsobí jeho životní krizi. Coppelius Olympii zničí a Nathanael propadá záchvatům šílenství. Žije však pak přesto šťastně s Klárou, dokud nevystoupí na věž, kde znovu spatří Coppelia. Po tomto třetím setkání se Nathanael pokusí zabít Kláru, sám nakonec spáchá sebevraždu.
Námět této povídky tvoří první dějství opery Jacquese Offenbacha Hoffmannovy povídky (Les Contes d´Hoffmann), uvedené poprvé v roce 1881 v Paříži. V libretu, které vzniklo podle divadelní hry napsané autory Michelem Carré a Julesem Paulem Barbierem, jsou uplatněny čtyři další Hoffmannovy povídky. Provedení této opery, která se celkově inspirovala Hoffmannovou osobností a dílem, patří k nejčastějším na světových jevištích.
Na námět povídky Der Sandmann zkomponoval Léo Delibes hudbu pro balet Coppélia (1870) podle libreta Arthura Saint-Léona. Touto povídkou se inspirovala také opera Adolpha Adama Norimberská loutka.

Hudební dílo

Ovlivnil i hudbu, a to především prostřednictvím svých recenzí, které ovlivnily styl psaní hudebních recenzí na poměrně dlouhou dobu. Tyto recenze v r. 1963 souborně vydal Friedrich Schnapp pod názvem
*E.T.A. Hoffmann: Schriften zur Musik; Nachlese.
*Undine opera 1814