Hora, Josef

posted in: Výročí | 0

 

* 8. červenec 1891, Dobřiň u Roudnice n. L., Rakousko-Uhersko

+ 21. červen 1945, Praha, Československo

 

Český básník, prozaik, literární kritik, překladatel.

Narodil se ve vsi Dobříň nedaleko Roudnice nad Labem v selské usedlosti. Záhy po jeho narození otec usedlost prodal a koupil dům v Praze, kam se rodina přestěhovala. V roce 1896 se rodiče rozešli, dům musel být prodán a šestiletý chlapec s matkou se vrátili do Dobříně k prarodičům. Později žili v Roudnici u matčiny sestry. Absolvoval gymnázium v Roudnici a v roce 1916 dokončil studium práv v Praze. Díky Ivanu Olbrachtovi začal v roce 1918 pracovat v Právu lidu. Posléze v letech 1920 – 29 řídil kulturní rubriku Rudého práva. Po vyloučení z KSČ v roce 1929 přešel do Českého slova, kde setrval až do roku 1940. Působil též v časopisech: Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán.
Dále působil v redakci Podřipanu. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi. Po roce 1921 se stal jakýmsi programovým mluvčím české proletářské a expresionistické poezie.
Bohatá byla Horova publicistika, zejména politické stati, úvahy, eseje a články. Významné jsou jeho překlady z ruštiny – Puškin, Lermontov aj., nebo z němčiny – Goethe.

Dílo

*Básně (1915) – sbírka je poznamenaná poetikou J. Vrchlického a A.Sovy
*Strom v květu (1920) – básně mají vitalisticko-impresionistickou podobu, objevuje se zde smysl pro dynamiku doby
*Pracující den (1920) – Tyto básně nejsou revoluční a burcující, spíše se zamýšlejí nad osudem dělníků. Dělník byl pro Horu nositel třídní nenávisti, ale svým kolektivismem byl i nositel nového typu humanismu
*Srdce a vřava světa (1922)
*Bouřlivé jaro (1923)
*Socialistická naděje (1922) – tímto románem se autor hlásí k levici.
*Hladový rok (1926) – román s válečnou tematikou.
*Dech na skle (1938) – vztah jedince a komunistického hnutí ve 30. letech
*Máchovské variace (1936) – protifašistická sbírka. Básník si vybral Máchu jako symbol revolučnosti a nepoddajnosti. Říká zde, že se člověk nesmí poddat tlaku situace, ale musí vystupovat aktivně. Tak zůstává žít ve svém díle i po smrti. Medituje tak o máchovských tématech – život, smrt, čas
*Zápisky z nemoci (1945) – zachycuje zde své pocity z nemoci a stáří
*Zahrada Popelčina (1946) – poslední básníkovo dílo tvoří dvě cyklické básně – Rekviem a Popelka přebírá hrách