* 25. duben 1886, Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
+ 30. duben 1941, Dobříš, Čechy, Protektorát Čechy a Morava
Český básník a překladatel.
Narodil se na Žižkově v početné rodině truhláře. Jeho bratr Josef byl významným překladatelem a druhý bratr Alexandr publikoval pod pseudonymem Jan Alda. Jindřich studoval na malostranské reálce, kde začal publikovat. V roce 1904 odmaturoval na pražské reálce, v té době již psal divadelní hry pro ochotnické divadlo a přispíval do časopisů pod pseudonymy Jan Hořejší, J. Králíček a Jindřich Bohnický. Po maturitě studoval jeden rok na pražské technice a potom odjel na delší pobyt do Francie (1905-14). Tam se spřátelil se spisovateli Gellnerem a Tomanem. Během pobytu za přispění sponzorských darů z Čech vystudoval francouzštinu a literaturu na Sorbonně a ekonomii v Dijonu. Po návratu do vlasti začala 1. světová válka, Hořejší narukoval a byl poslán na ruskou frontu, kde však byl hned zpočátku zraněn. Než odjel na frontu, spálil všechny rukopisy, které do té doby stvořil. Po návratu pracoval na Ministerstvu pro zásobování lidu, od roku 1922 byl úředníkem Ústředního statistického úřadu, pro který vytvořil českou statistickou terminologii. Stal se členem Devětsilu. V roce 1938 organizoval pomoc z francouzské strany pro náš boj proti fašismu. Byl významným překladatelem, přeložil například Moliérova Zdravého nemocného. Poslední dva roky se léčil v sanatoriu v Dobříši, kde také zemřel.
Dílo
Jeho dílo nemá dynamičnost jiných básníků této doby, začal proletářskou poezií a jako jediný z tehdejších básníků u ní zůstal. Během své tvorby neprošel téměř žádným vývojem
*Hudba na náměstí – 1921, děj se odehrává ve městě, což je pro tento druh poezie typické. Hlavními hrdiny jsou dělníci a dělnice. Vyslovuje tu názor, že životní podmínky dělníků jsou těžké, ale to je podle autora stmeluje a dává jim to lepší podmínky pro boj.
*Korálový náhrdelník – 1923, zde se objevuje milostná poezie jako součást poezie proletářské, tzn. že do milostného vztahu tragicky zasahuje sociální realita. Autor nechápe ženu pouze jako milenku, ale především jako spolubojovnici.
*Den a noc – 1931, autor zde sděluje své osobní dojmy, zdůrazňuje nespravedlnost života a nutnost to změnit.
Podstatnou část (a to tu lepší) z jeho díla tvoří překlady, především z francouzštiny (Guillaume Apollinaire, Jehan Rictus, Tristan Corbiere, Émile Verhaeren, prokleté básníky). Nepřekládal pouze poezii, ale i prózu a drama.
Do francouzštiny přeložil Osudy dobrého vojáka Švejka od J. Haška.
