* 2. leden 1847, Martiněves , Čechy
+ 19. leden 1910 Praha, Rakousko-Uhersko
Český estetik, teoretik hudby a divadla a profesor pražské univerzity.
Po maturitě na piaristickém gymnáziu na Novém Městě v Praze studoval na univerzitě v Praze a v Mnichově, roku 1869 obhájil doktorát filosofie a přispíval jako kritik do různých časopisů. Byl vychovatelem ve šlechtických rodinách, od roku 1877 přednášel estetiku a dějiny umění na malířské akademii a na pražské konzervatoři. Roku 1877 se habilitoval pro obor dějiny a estetika hudby spisem Die Lehre von den musikalischen Klängen (Nauka o hudebních zvucích), 1883 jmenován mimořádným, roku 1892 řádným profesorem estetiky.Hostinský byl silně ovlivněn Herbartem, positivismem a v hudbě zejména Richardem Wagnerem. Už v roce 1868 navštívil premiéru Wagnerových Mistrů pěvců v Mnichově, kde se také seznámil s Bedřichem Smetanou a stal se jeho nadšeným obdivovatelem. Přispíval do Ottova slovníku a dalších encyklopedií. Přátelil se s českým hudebním skladatelem Zdeňkem Fibichem, pro něhož napsal libreto k Nevěstě Messinské. Napsal řadu knih o české hudbě, o lidové písni a o hudební teorii a významně přispěl k hudební estetice svými studiemi o Smetanovi a Fibichovi. Seznamoval českou veřejnost s teoriemi německého hudebního skladatele Richarda Wagnera o „celkovém uměleckém díle“ (Gesamtkunstwerk). V tomto smyslu požadoval, aby divadelní představení bylo tvořeno dokonalým souladem mezi básnickým textem a výpravou, režií a hereckými výkony. Hostinský zdůrazňoval ideovost a národnost v umění a hlavně v literatuře. Ve svých studiích o českém verši dokazoval, že pro české básně není vhodná časomíra. Jeho zásadní dílo O realismu uměleckém (1890) vymezuje romantismu témata z historie a realismu témata ze současnosti. Spory o realismus charakterizuje jako spor mezi krásou a pravdou, pravdu přitom pro něj představuje realismus.
Hostinský také vychoval řadu žáků, hudebních teoretiků a estetiků. Mezi jeho oddané žáky patřil například Zdeněk Nejedlý a Otakar Zich, kteří o něm také psali.
Dílo
*Umění a společnost
*O realismu uměleckém (1890)
*Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu (1910)
*Antonín Dvořák ve vývoji naší dramatické hudby (1908)
*Česká světská píseň lidová (1906)
*Hektor Berlioz, Praha : Urbánek, 1885 – Ve stručné monografii věnované Berliozovi *Hostinský pojednává o jeho tvorbě, hudební kariéře, koncertních cestách a vztazích s ostatními skladateli období romantismu. Otisk z časopisu Lumír z r. 1881. dostupné online
*Jan Blahoslav a Jan Josquin (1896)
*Krištof Vilibald Gluck (1884)
*O české deklamaci hudební (1886)
*Richard Wagner (1871)
*O socializaci umění (1903)
*Vzpomínky na Fibicha (1909)
*36 nápěvů světských písní českého lidu ze XVI. století (1892)
*Příspěvek k dějinám české hudby a theorie umění XVI. věku (1896)
*O významu praktických ideí Herbartových pro všeobecnou esthetiku (1883)
*Das Musikalisch-Schöne und das Gesamtkunstwerk vom Standpunkte der formalen Aesthetik (1877), Leipzig
*Herbart’s Aesthetik in ihren grundlegenden Teilen quellenmässig dargestellt und erläutert (1891), Hamburg
*Ein Beitrag zur aesthetischen Begründung der Harmonielehre (1879)