* 28. březen 1914, Brno, Rakousko-Uhersko
+ 3. únor 1997, Praha, Česká republika
Jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století.
Ačkoliv se Bohumil Hrabal narodil v Brně, dětství prožil v Polné a Nymburce, kde také vystudoval místní reálku (maturita 1935). Poté pokračoval ve studiích na Právnické fakultě UK v Praze, po uzavření českých vysokých škol německou okupační správou prošel řadou profesí – úředník, traťový dělník, výpravčí. Po skončení 2. světové války dokončil vysokoškolská studia, nicméně kariéry právníka se vzdal.
V letech 1947 – 1949 pracoval jako obchodní cestující, v roce 1949 nastoupil do kladenských oceláren, kde v roce 1952 utrpěl těžký úraz. Od roku 1954 pracoval jako balič papíru ve Sběrných surovinách a od roku 1959 jako kulisák v pražském Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou).
V roce 1956 se oženil. Jeho žena Eliška je známá z Hrabalových próz jako Pipsi. Od roku 1963 až do své tragické smrti v únoru 1997 působil jako spisovatel z povolání.
Bohumil Hrabal-spisovatel začal tvořit již jako vysokoškolský student, kdy vznikly jeho první básnické pokusy. Sazba jeho první lyrické básnické sbírky Ztracená ulička byla díky komunistickému převratu v roce 1948 rozmetána. Verše psané před válkou a ovlivněné poetismem a surrealismem pak vyšly až v roce 1991 ve sbírkách Básnění a Židovský svícen. Debutoval tak až roku 1956 Hovory lidí, které vyšly v nákladu 250 kusů jako příloha výroční Zprávy spolku českých bibliofilů. Vydání své regulérní prvotiny se však v roce 1959 opět nedočkal, sazba sbírky povídek Skřivánek na niti byla komunistickým režimem opět rozmetána.
Svou první knihu, povídkový soubor Perlička na dně, tak vydal až v roce 1963 ve svých 49 letech! Obrovský ohlas knihy urychlil vydání další – Pábitelů v roce 1964. Svérázné figurky a originální styl vyprávění, použité v prvních dvou knihách, pak Hrabal ještě více rozvinul ve své třetí vydané próze, nazvané Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964), kde v jedné jediné dlouhé větě strýc Pepin (Hrabalův skutečný strýc Josef Hrabal) vypráví o svých životních a milostných zkušenostech. O rok později vycházejí Ostře sledované vlaky a Inzerát na dům, ve kterém již nechci bydlet, kde Hrabal podává syrový obraz společnosti padesátých let.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy Hrabal opět nesměl publikovat. Těsně před vydáním byly z tisku staženy jeho knihy Domácí úkoly a Poupata. Přes zákaz publikování vznikly v sedmdesátých letech mnohé z dnes nejslavnějších Hrabalových děl – v roce 1974 román Obsluhoval jsem anglického krále, zobrazující vzestup a pád pražského číšníka a hoteliéra na pozadí společenskopolitických změn první poloviny 20. století; o dva roky později pak Hrabal napsal soubor vzpomínkových próz, kde zachycuje život maloměsta svého mládí a život svých nejbližších – adoptivního otce (Francin), matky (Maryška) či strýce Josefa (Pepin): vznikla trilogie Postřižiny (1976), Krasosmutnění (1979) a Harlekýnovy miliony (1981). Další z Hrabalových vzpomínkových próz je pak Městečko, kde se zastavil čas.
V sedmdesátých létech vznikla též kniha Něžný barbar, Hrabalova osobní vzpomínka na výtvarníka Vladimíra Boudníka, a ve druhé polovině sedmdesátých let pak patrně nejzásadnější Hrabalovo dílo, a to Příliš hlučná samota. Toto dílo je světovou kritikou řazeno mezi dvacet nejvýraznějších literárních počinů 20. století.
Ve druhé polovině osmdesátých let vznikly pak Hrabalovy prózy autobiografické – trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky nahlížející na Hrabalův život pohledem jeho manželky Elišky.
Bohumil Hrabal měl zásadní vliv nejen na českou literaturu 20. století, ale i na český film. Povídkový film „o obdivuhodnostech obyčejného života“ Perličky na dně (r. Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, 1965) je obecně vnímán jako jeden z profilových filmů tzv. české nové vlny. Válečná tragikomedie Ostře sledované vlaky (r. Jiří Menzel, 1966) získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Skřivánci na niti (r. Jiří Menzel, 1969), poté, co museli ležet 32 let v komunistickém trezoru, Zlatého medvěda, hlavní cenu na MFF v Berlíně. Z dalších nezapomenutelných filmů, které vycházely z Hrabalových předloh, připomeňme alespoň snímky Postřižiny (r. Jiří Menzel, 1980), Slavnosti sněženek (r. Jiří Menzel, 1983) či Něžný barbar (r. Petr Koliha, 1989). Slavnou Příliš hlučnou samotu natočila v roce 1994 ve Francii žijící česká režisérka Věra Caisová s Philippem Noiretem v hlavní roli. Teď se filmové podoby dočká také román Obsluhoval jsem anglického krále.
Dílo souhrn
*Hovory lidí a několik dalších povídek.
*Ztracená ulička, 1948
*Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, vyšlo ve Spolku českých bibliofilů
*Skřivánek na niti, 1959 (připraveno k vydání, které se neuskutečnilo)
*Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
*Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; Pábiteli nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí; v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
*Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmováno (film Ostře sledované vlaky (1966) oceněn Oscarem v roce 1968)
*Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné nekonečné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
*Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 — 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako *Skřivánci na niti, ale okamžitě putovalo „do trezoru“
*Kopretina, 1965
*Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
*Bohumil Hrabal uvádí…, 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
*Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem *Toto město je ve společné péči nájemníků
*Morytáty a legendy, 1968
*Domácí úkoly, 1970
*Poupata, 1970, básně a povídky, náklad byl zničen ve skladech.
*Něžný barbar, 1973, zfilmováno
*trilogie Městečko u vody (vzpomínková próza)
– Postřižiny, 1976 – vzpomínková próza
– Krasosmutnění, 1979
-Harlekýnovy milióny, 1981
*Bambini di Praga, 1978 – zfilmováno pod názvem Andělské oči (režie Dušan Klein)
*Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
*Každý den zázrak, 1979
*Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
*Obsluhoval jsem anglického krále, (1971), 1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989, zfilmováno 2006
*Příliš hlučná samota, 1980
*Kluby poezie, 1981
*Něžný barbar, (1981), v Čechách až 1991
*Domácí úkoly z pilnosti, 1982
*Listování ve stínech grafických listů, 1983
*Domácí úkoly z poetiky, 1984
*Vita nuova, 1986, vyprávění o Hrabalovi samém, jeho ženě a jeho přátelích z období života v Praze – očima jeho ženy, psáno ich-formou v ženském rodě
*Život bez smokingu, 1986
*Proluky, (1987) v Čechách až v r. 1991
*Svatby v domě, (1987) v Čechách až 1991 – autobiografická próza
*Chcete vidět zlatou Prahu?, 1989 – výbor z povídek, editor Jaromír Pelc
*Kličky na kapesníku, 1989
*Můj svět, Československy spisovatel 1988
*Tři novely, 1989 obsahuje i Obsluhoval jsem anglického krále.
*Dopisy Dubence (tetralogie) – proud vzpomínek propojený filosofickými úvahami a politickými komentáři
*Krásná Poldi, 1990
*Listopadový uragán, 1990
*Schizofrenické evangelium, 1990
*Kouzelná flétna, 1989 (vydáno 1990)
*Ponorné říčky, 1991
*Růžový kavalír, 1991
*Aurora na mělčině, 1992
*Večerníčky pro Cassia, 1993
*Texty, 1994 – úvahy