Hrabě, Václav

 

* 13. červen 1940, Příbram, Čechy

+ 5. březen 1965, Praha, Československo

 

Český básník a částečně prozaik.

Narodil se jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové. Dětství prožil v Lochovicích poblíž Berouna. Na střední školu chodil v Hořovicích (ukončil ji maturitou v roce 1957). Dále studoval český jazyk a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze, kterou absolvoval v roce 1961. Po vysoké škole nastoupil vojenskou službu v Horšovském Týně a po návratu z ní střídal zaměstnání: pracoval jako pomocný dělník, vychovatel na učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně a také jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve na podzim 1964 sehnal učitelské místo v Praze 5. V únoru 1962 se oženil a v srpnu se mu narodil syn Jan Miškovský, v roce 1964 se však rozvedl. Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám autor se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami. Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor (v roce 1965 u příležitosti jeho vystoupení v Praze). Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích.

Dílo

Kromě básní a menších próz napsal pravděpodobně i jednu divadelní hru, ta se však nikdy nenašla. Z jeho prozaických děl se dochovala pouze povídka Horečka.
Autor debutoval roku 1962 v časopise Univerzita Karlova a ve vojenském periodiku Zápisník. Básněmi a publicistikou také přispíval do Tváře, kterou redigoval.
V letech 1965–67 se v litvínovském Docela malém divadle jeho básně staly podkladem pro poetické pásmo Stop-time (v roce 1967 vyšlo i knižně) a některé byly i zhudebněny, například Vladimírem Mišíkem (deska Pár tónů, které přebývají z roku 1989).
Verše působí velmi autenticky, k čemuž přispívá i volný verš, kterým jsou psány.
*Horečka, časopisecky 1967, knižně 1994 – jediná dochovaná povídka
*Stop-time, 1969
*Blues v modré a bílé, 1977
*Korunovační blues, 1981
*Černé nebe nad městem, 1985
*Blues pro bláznivou holku, 1990 – kompletní vydání básnického díla, včetně nově objevené rukopisné pozůstalosti (edičně připravili Jaromír Pelc, Miroslav Kovářík a Jan Miškovský) ISBN 80-202-02-01-3
*Blues, 1995
*Margot – divadelní hra, jejíž rukopis se později ztratil

Zhudebněné dílo

Václav Hrabě byl sám muzikantem a jeho básně, jak napsal Michal Bystrov, přímo vybízejí k hudebnímu doprovodu. Přesto ho pro českou hudební scénu objevil až Vladimír Mišík na přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy vyšly na albu skupiny Etc… Etc…2 (1980) tři Mišíkem zhudebněné Hrabětovy básně Variace na renesanční téma, Ty II. a Jam Session. K Hrabětovi se Vladimír Mišík pak ještě několikrát vrátil (Tma stéká do kaluží na albu Etc…3 a Kdybych už měl umřít na albu Umlkly stroje). Později Hraběte zhudebňoval také písničkář Vladimír Veit. Na albu Jménem poezie jsou básně Déšť, Variace na renesanční téma, Jednou, Jam Session a Noční obraz, Veitovo album Variace na renesanční téma (2004) je celé složené z Hrabětových básní. Čas od času zhudební nějakou báseň některá s českých folkových či rockových kapel.

*Bára & Mariáš, album Ptáci nad městem (1998): Blues o kartách a vitriolu
*Bombus Terrestris (1999): Obloha
*Vespol, demonahrávka (2002): Jednou
*Na šikmé ploše, album Hmota (2002): Královnino blues
*Rauš, Valmez 2004: The Happy Furious Song
*Budoár staré dámy, album My o vlku (2005): Náměsíčná
*Kalma: Déšť
*T’N’T, demo 2005: Déšť
*The Dust: Déšť, „Královnino blues“