* 2. únor 1849, Vyšný Kubín, Slovensko
+ 8. listopad 1921, Dolný Kubín, Československo
Slovenský básník, spisovatel-prozaik, dramatik a překladatel.
Narodil se na Oravě na severním Slovensku jako třetí dítě chudého zemana. Základní vzdělání nabyl ve svém rodišti, v Jasenové a v Leštinách. Jako žák měl velmi dobré studijní výsledky a v roce 1862 se dostal na gymnázium v maďarském Miškovci. Zde bydlel u svého strýčka – krejčovského mistra. Na prázdniny nejezdil domů, ale zůstával v Miškovci, kde prostudoval celou strýčkovu knihovnu. Tak si oblíbil poezii a díla maďarských básníků. Po strýčkově smrti v roce 1865 se vrátil domů na Slovensko a nastoupil na evangelické gymnázium v Kežmarku. Po ukončení gymnaziálních studií se přestěhoval do Prešova, kde studoval na Právnické akademii. V době studií pracoval jako editor studentského almanachu Napred. Studium ukončil v roce 1872 a začal působit jako advokátní koncipient ve slovenských městech Dolný Kubín, Martin nebo Senica. V roce 1875 v Budapešti složil advokátské zkoušky a otevřel si v Námestově (1875 – 1899) samostatnou advokátní praxi. Všechna svá tvůrčí léta tak prožil na Oravě, kde působil také jako člen soudu nebo vedoucí filiálky Tatrabanky. V roce 1876 odjel do Dolného Kubína, kde se stal přísedícím soudcem, v květnu se oženil s Ilonou Novákovou, dcerou místního evangelického seniora. Jejich manželství bylo bezdětné, ale když v roce 1887 zemřela jeho matka, v roce 1888 jeho otec a o rok později i jeho bratr Mikuláš, rozhodl se s manželkou, že adoptují obě Mikulášovy děti, synovce Jaroslava a neteř Sidónii. V květnu roku 1918 vedl slovenskou delegaci na oslavách 50. výročí vzniku Národního divadla v Praze. Do svého projevu vložil náznak možného blízkého spolužití Slováků a Čechů. Proto koncem téhož roku nadšeně přivítal vznik Československa a s ním i vytvoření reálných perspektiv pro svobodný rozvoj slovenského národního života. Krátce na to se v oce 1921 začal rapidně zhoršovat jeho zdravotní stav, a po léčení v Praze a Luhačovicích nakonec zemřel v Dolným Kubíně, kde je i pochován.
Vstoupil do literatury v šedesátých letech 19. století. Na počátku psal maďarsky a německy a opíral se při tom o vrcholnou maďarskou a německou literaturu.
Dílo
*Hájnikova žena (1884-86) – epos, vznik tohoto díla se váže na dobovou situaci řešení sporu zemanstva a sedláků
*Sonety (1866) – 21 sonetů, které vychází z děl Danteho, V. Huga, J. Nerudy atd.
*Letorosty I (1885) – cesta hledání nového životního pocitu v prohlubujících se rozporech reálného života
*Letorosty II (1887)
*Letorosty III (1896)
*Žalmy a hymny (1896)
*Hájnikova žena – 1884-86, epos, vznik tohoto díla se váže na dobovou situaci řešení sporu zemanstva a sedláků
*Krvavé sonety (1914) – cyklus sonetů, autor se zde vyrovnává s faktem božího trestu za lidské hříchy, svůj postoj vyjádřil vyslovením víry v království přátelství a lásky založeném na rovnosti a svobodě tvořivé lidské práce
*Vzhledanie (1868)
*Pomsta (1869)
*Otčim (1871)
*Herodes a Herodias (1909) – pětidílná tragédie
