Ibsen, Henrik

 

* 20. březen 1828, Skien, Norsko

+ 23. květen 1906, Oslo, Norsko

 

Norský dramatik a básník.

Dojmy a zážitky z dětství a mládí (rodinný bankrot, nemožnost studovat, časný odchod z domova za prací, nemanželské dítě), byly tak hluboké, že trvale působily na celou jeho tvorbu. Jeho otec pocházel ze starého zámožného bergenského rejdařského rodu. Založil si podnik ve Skien a jako obchodník byl velmi úspěšný, dokud nezačal spekulovat. V roce 1836 zbankrotoval a přišel o značnou část majetku. V patnácti letech odešel Ibsen do Grimstadu do lékárny Jense A. Reimanna jako pomocník. Avantýra s lékárníkovou služkou přivedla sotva zletilého muže do situace, kterou se později mnohokrát zabýval ve svých hrách. V nich se objevuje problém následků vlastních činů a téma viny. Na své nemanželské dítě doplácel Henrik Ibsen totiž patnáct let. K dítěti ani k matce se však nikdy nehlásil a poté, co mu skončila vyživovací povinnost, považoval záležitost za navždy uzavřenou. Básnickou dráhu zahájil už v Grimstadu. Tam psal své první příležitostné, politické a polemické básně. V Grimstadu vznikl také jeho první dramatický pokus Catilina 1849. V roce 1850 odešel Ibsen do Kristianie, aby se připravil v tzv. Heltbergově „továrně na studenty“ na maturitní zkoušky, jež by ho oprávnily k studiu medicíny. U maturity ale neuspěl (propadl z řečtiny a aritmetiky).
Literární činnost a politické zájmy mu navíc brzy zabíraly valnou většinu času. V témže roce napsal svou druhou hru Mohyla (Kjampehoien) a podílel se s A. O. Vinjem na vydávání satirického časopisu Manden, později přezvaného na Andhrimmer, jehož hlavním redaktorem byl Ibsenův další přítel Paul Botten – Hansen. Jeho dalším dramatickým dílem byla sžíravá politická satira Norma čili Politikova láska (Norma eller En Politikers Kjarlighed). V této době na sebe svými dramatickými pokusy upozornil i slavného houslistu Ole Bulla, který právě hledal mladé schopné lidi pro nově založené bergenské Norské divadlo (Det norske Theater). Ole Bull nabídl Ibsenovi místo pomocného režiséra a dramaturga. Šestiletý pobyt na bergenské scéně a zahraniční cesta do Dánska a Německa v letech 1852 až 1853, kterou mu divadlo umožnilo, měly pro dráhu budoucího dramatika velký význam. Nejen praktická činnost, ale i osobní prožitky, přírodní scenérie západního Norska a prostředí historického Bergenu ovlivnily Ibsenův myšlenkový svět. Ibsenova tvůrčí činnost v padesátých letech, podmíněna jeho povinnostmi v bergenském divadle, které od něj požadovalo především hry historické, hry oslavující národní minulost, i politická reakce padesátých let způsobily, že motivicky nepřekročil dramatik hranice vymezené požadavky národního romantismu. Roku 1859 se oženil s dívkou z dobré bergenské rodiny Suzannah Thoresenovou a v témže roce se mu narodil jediný manželský potomek, syn Sigurd. Poté působil několik let v Kristianském norském divadle (Christiania Theater) a po jeho uzavření v konkurenčním dánském divadle v Kristianii. Jako zastánce myšlenky skandinavismu se nemohl smířit s úlohou Norů v dánsko-pruské válce o Šlesvik a Holštýn v roce 1864. Švédové ani Norové nepřišli Dánům na pomoc proti prusko rakouské invazi. Ibsen byl politickým vývojem velmi zklamán. V té době také získal prostředky na rozsáhlou zahraniční cestu (za pomoci vlivných přátel a stipendia). Odjel tedy do ciziny, kde zůstal až do roku 1890. Pobýval v Berlíně, Římě, Drážďanech a Mnichově, letní měsíce trávil na italském venkově a posléze v Tyrolích. Od roku 1892 žil Ibsen trvale ve své vlasti, kde napsal své poslední čtyři hry. V roce 1901 ranila dramatika mrtvice a od této doby byl upoután na lůžko.

Dílo

Drama

Henrik Ibsen je známý především jako dramatik. Kromě dramat však jeho dílo obsahuje také básně, napsané většinou před rokem 1871, kdy vydal svou jedinou básnickou sbírku. Některé z jeho básní byly publikovány v dobovém tisku. Ibsen napsal za svůj život 26 dramat. Jeho prvotinou je tragédie Catilina, psaná v blankversu, kterou publikoval v roce 1850. Ibsen se při tvorbě tohoto díla inspiroval Shakespearem a Schillerem. Svou první hru vydal Ibsen pod pseudonymem Brynjolf Bjarne, který použil také při publikování svých básní. V roce 1851 byl Ibsen jmenován dramaturgem a režisérem nově vzniklého Norského divadla v Bergenu (Det norske Theater). Po dobu působení v tomto divadle napsal sedm her: Norma čili láska politikova, Svatojánská noc, Paní Inger na Ostrotě, Slavnost na Solhaugu, Olaf Liljekrans, Bojovníci na Helgelandu, Komedie lásky. Některé z těchto her jsou psány veršem, v jiných se střídá verš s prózou. Od roku 1864 žil Ibsen v dobrovolném exilu v Itálii a Německu. V té době napsal dramata Brand, Peer Gynt, Spolek mladých, Císař a Galilejský, Opory společnosti, Domov loutek, Strašidla, Nepřítel lidu, Divoká kachna, Rosmersholm, Paní z námoří, Hedda Gablerová. Do Norska se natrvalo vrátil až v roce 1891. Poslední čtyři hry (Stavitel Solness, Eyolfek, John Gabriel Borkman, Když z mrtvých procitáme) napsal v Kristianii (dnešní Oslo). V České republice bývají nejčastěji inscenovány jeho hry Domeček pro panenky, Hedda Gablerová a Peer Gynt. Ibsen je považován za hlavního tvůrce realistického dramatu. Jeho pozdní hry ovlivnily drama symbolické.

*Catilina (1850, Catilina)
*Kjampehoien (1850, Mohyla)
*Norma eller En Politikers Kjarlighed (1851, Norma čili láska politikova)
*Sancthansnatten (1852, Svatojánská noc)
*Fru Inger til Ostrad (1855, (Paní Inger na Östrotě)
*Gildet pa Solhaug (1856, Slavnost na Solhaugu)
*Olaf Liljekrans (1857, Olaf Liljekrans)
*Harmandene pa Helgeland (1858, Válečníci na Helgelandu)
*Kjarlighedens komedie (1862, Komedie lásky)
*Kongs-emnerne (1863, Nápadníci trůnu)
*Brand (1866, Brand)
*Peer Gynt (1867, Peer Gynt)
*De unges Forbund (1869, Spolek mladých)
*Kejser og Galilaer (1873, Císař a Galilejský)
*Samfundets stotter (1877, Opory společnosti)
*Et dukkehjem (1879, Domeček pro panenky)
*Gengangere (1881, Přízraky / Strašidla)
*En folkefiende (1882, (Nepřítel lidu)
*Vildanden (1884, Divoká kachna)
*Rosmersholm (1886, Rosmersholm)
*Fruen fra havet (1888, Paní z moře)
*Hedda Gabler (1890, Heda Gablerová)
*Bygmester Solness (1892, Stavitel Solness)
*Lille Eyolf (1894, Eyolfek)
*John Gabriel Borkman (1896, (John Gabriel Borkman)
*Nar vi dode vagner (1899, Když my mrtví procitneme)

Básnické sbírky

*Bratr v nouzi, 1864
*Básně, 1872
*Balónový dopis, 1875