*3. říjen 1895, Konstantinovo, Rusko
+28. prosinec 1925, Leningrad, Sovětský Svaz
Významný ruský básník počátku 20. století.
Sergej Jesenin zprvu pracoval jako dělník, tiskárenský korektor. V letech 1913 – 15 studoval na Lidové univerzitě Šaňavského ve snaze doplnit si vzdělání. Hodně četl, publikoval první básně.
Velký význam pro jeho tvorbu mělo přestěhování do Petrohradu, setkání s tamními básníky a uvedení do literárních časopisů a salonů. Jako manžel americké tanečnice I. Duncanové pobýval v letech 1922 – 23 v cizině.
Bohémský způsob života, trýznivé hledání vnitřní jednoty v rozkolísaném světě, nepřízeň oficiální kritiky, to vše působilo negativně na zdravotní stav básníka. Léčil se v psychiatrickém sanatoriu u Moskvy, poté odjel do Leningradu. Jeho stav se však nezlepšil, nezbavil se duševní trýzně a nakonec v roce 1925 ukončil svůj život sebevraždou.
Dílo
Sergej A. Jesenin je autorem dvaceti čtyř básnických knih, jeho melodickou lyrickou poezii ovlivnily zážitky na ruském venkově, lidová poezie, hledání vztahu ke změnám v ruské společnosti, úvahy o základních otázkách lidského bytí.
V raném období psal Sergej Jesenin převážně drobnou lyriku inspirovanou krásou přírody, folklorem, láskou a pravoslavim.
*Slavnost za mrtvé – 1916, první vydaná sbírka básní
Jeseninův zájem o ruské dějiny se projevil v poemách:
*Vyprávění o Jevpatii Kolovratovi – 1914
*Starostka Marfa – 1914
V roce 1919 se Jesenin přihlásil ke skupině imažinistů, kteří uznávali básnický obraz jako konečný cíl slovesného umění. Brzy se však s imažinismem rozešel.
*Mariiny klíče – 1918
*Pugačov – 1921, dramatické pásmo
V drobných poemách se stále vyrovnával s revolucí, pokoušel se o smíření světa staré Rusi se světem revoluce:
*Rus sovětská – 1925 s poemami, které patří k básnickým skvostům autorovy občanské lyriky:
*Poema o 36
*Píseň o velkém pochodu
*Návrat do rodného kraje
*Rus mizející
*Rus sovětská
Revoluční tematika je rovněž základem lyrických básní:
*Stansy – 1924
*Kapitán země – 1924
*Balada o dvaceti šesti – 1924
*Anna Sněginová – 1925, lyricko – epická poema. Melanchonický příběh básníkovy první lásky na pozadí dramatických proměn ruské vesnice.
Výrazem básníkova zápasu se smutkem a osamělostí jsou díla:
*Krčemná Moskva – 1924
*Verše skandalisty – 1924
*Země ničemů – 1924, dodnes nedoceněná hra
V závěru života byl Jesenin stále silněji poután k reflexivní, elegické lyrice. V básních medituje o životě a smrti, nenávratně ztraceném mládí i špatně prožitém životě:
*Nekřičím, nepláču, nelkám – 1922
*Nevyřčenou svěžest, jasnou modř a něhu – 1925
Další díla
*Inonie – 1918
*Nebeský bubeník – 1918
*Jordánská holubice – 1918, básně založené na křesťanské symbolice
*Jsem poslední básník Sorokoust – 1920
*Stohlavá saň – 1920 – autor vyjadřuje přesvědčení o potřebě překonat patriarchální formy života na ruské vesnici.
*Železný Mirgorod – 1923, kriticky laděná črta z pobytu v Americe
Perské motivy – 1924, sbírka lyrických veršů vznikla v souvislosti Jeseninova pobytu na Kavkaze
*Černý muž – 1925, poema vzniklá pod vlivem Puškinova Mozarta a Salieriho, v níž autor rozmlouvá v hluboké depresi se svým dvojníkem. Jde o meditaci o životě a smrti.
V českém prostředí Jesenin zdomácněl díky překladům B. Mathesia a později J. Zábrany:
*Modravá Rus – 1940
*Zvony v trávě – 1975
*Slaměný měsíc – 1981
*Ryšavý podzim – 1984
*Nebudu si lhát – 1995