* 19. květen 1775, Hudlice u Berouna, Čechy
+ 10. duben 1854, Praha, Čechy
Český lékař, překladatel z jazyka německého a rektor Univerzity Karlovy.
Jungmannovi se těšili ze svého prvorozeného syna Josefa již druhým rokem, když do rodiny přibyl další potomek, jehož pojmenovali jako Antonína, křtěného jménem světce Jana. Malého Toníka čekala po dokončení studií v Berouně církevní dráha na piaristickém gymnáziu v Praze, kde vstoupil do řádu a pokračoval v učení se lékařství. Roku 1811 byl jmenován profesorem teoretického i praktického porodnictví na pražské lékařské fakultě. Každý z jeho studentů by přisvědčil, že vyučoval jak v němčině, tak v naší mateřštině, tedy česky. Byl oblíbený nejen mezi nastávajícími lékaři a ranhojiči, ale dobrou pověst měl i u budoucích porodních bab. Antonín Jungmann si byl plně vědom, že pro pokrok je třeba řádné výchovy dorostu, jak po stránce fyzické, tak psychické, proto stál u vzniku rozsáhlé a moderní knihovny. Bez něho by nebyly nikdy vznikly již zmiňované instituce jako moderní porodnice a knihovna. Byl pravidelným přispěvatelem do časopisu Krok, stejně jako do Musejníku a Jindy a nyní, kde byl oblíben nejen pro své články o porodnictví či veterinářství, ale především kvůli působivým výkladům o sanskrtu a jazyku českém. Zčásti doplatil na fakt, že jeho starším bratrem nebyl nikdo jiný než Josef Jungmann, autor věhlasného Slovníku. Mezi oběma bratry panoval vřelý vztah, na česko-německém slovníku pracovali oba společně, avšak pod dílem samotným je podepsán starší z bratří, Josef.
Dílo
*Úvod k babení, 1804
*Umění babické, 1814
*O sanskrtu, 1821 v časopisu Krok
