Jungmann, Josef

posted in: Výročí | 0

 

* 16. července 1773, Hudlice

+ 14. listopadu 1847, Praha

 

Český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.

Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, (16. července 1773 Hudlice – 14. listopadu 1847 Praha) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Jungmann se celý život pokoušel položit teoretické základy novému vývoji češtiny, což se mu víceméně podařilo. Byl vůdčí osobností tzv. 2. (preromantické) generace obrozenců.

Do roku 1788 chodil do školy v Berouně, od tohoto roku do roku 1792 studoval na piaristském gymnáziu v Praze a poté studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792–1795). Později (do roku 1799) studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. Od r. 1799 vyučoval v Litoměřicích na gymnáziu, kde se roku 1800 oženil s Johannou Světeckou z Černčic (jeho žena byla poměrně zámožná). Od roku 1800 zdarma vyučoval na Litoměřickém gymnáziu češtinu, a byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě.

Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem Staročeského gymnázia. Nakonec se stal rektorem pražské univerzity. Pochován je na Olšanských hřbitovech.

Dílo:

Zasloužil se o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok. Skupinu obrozenců okolo něho se vytvořivší nazýváme dnes tzv. Jungmannovou básnickou a vědeckou školou (patřili sem všechny významné osobnosti české vědy a literatury té doby, např. František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Čelakovský atd.) S pomocí této (vědecké) skupiny se mu podařilo vydat své životní dílo: pětidílný Slovník česko-německý (120 000 hesel), který byl (po Dobrovského Zevrubné mluvnici české) druhým základním kamenem pro pozvolné ustanovení normy spisovné češtiny.

Chtěl sestavit první českou velkou encyklopedii. Po objevení rukopisů obhajoval jejich pravost, i když je pravděpodobné, že si byl vědom, že tyto dokumenty tak úplně pravé nejsou.

Poezie

* Oldřich a Božena
* Elegie na smrt Stanislava Vydry

Beletrie

* Rozmlouvání o jazyce českém – jedná se o dvě statě, kde vyjádřil jakýsi kulturní program své generace. V tomto díle spolu rozmlouvá v podsvětí současný Čech a Němec s Čechem veleslavínské doby. Jungman vyzdvihuje kvalitu veleslavínské češtiny a ostře kritizuje češtinu své doby. Čech mluví špatně a nesrozumitelně, poloněmecky. Němec kritizuje Čechy za napodobování němčiny. Jde o dialog stoupenců a odpůrců národních snah. Objevuje se zde myšlenka, že Čech není každý obyvatel této země, ale pouze ten, kdo mluví česky.

Vědecké publikace

* Nepředsudné mínění o prosodii české – nevydáno, napsal pro své přátele po překladu Miltonova Ztraceného ráje, upozornil zde na problémy s dodržováním mluvnice Josefa Dobrovského. Jeho přátelé na jeho snahu nijak nereagovali.
* Slovesnost – teorie literatury, líčí zde bohatství české literatury od Husa. Jde o slohovou čítanku.
* Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka (1825) – bývá používán zkrácený název Historie literatury české. Toto dílo vychází z díla Dobrovského, jde o soupis všech tehdy známých českých literárních památek. Dělí ji na šest dílů:
* Od počátku až po vymření Přemyslovců (1306)
* 1306 – až do Husa
* Od Husa po rozšíření knihtisku
* Od rozšíření knihtisku do přemožení nekatolické strany
* Od přemožení nekatolické strany do zavedení němčiny do škol a úřadů
* Od zavedení němčiny do škol a úřadů do své doby
* Slovník česko-německý (vydáván 1834–1839) – pět dílů, cca 120 000 hesel

Překlady

Přeložil velké množství děl z němčiny, francouzštiny a angličtiny, např.:
* John Milton – Ztracený ráj,
* François René de Chateaubriand – Atala,
* díla Schillera a Goetha.

V těchto překladech se snažil o rozvoj češtiny, netvořil však slova bez pravidel (snažil se dodržovat zásady J. Dobrovského), ale vyhledával tato slova z příbuzných slovanských jazyků a ta pak počešťoval. Snažil se o maximální přesnost překladů.