* 29. 6. 1917, Přerov
+ 16. 11. 1971, Dobříš
Básník, textař, dramatik a překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář
Dílo
Počátky jeho tvorby byly ovlivněny především existencialismem. Pro jeho dílo je typická ironie, někdy až hraničící s výsměchem. Dalším typickým znakem jeho tvorby je zpěvnost, možnost spojovat text s hudbou, hovorový, místy i vulgární jazyk, odpor ke konzervatismu. Snažil se o pravdivost svých veršů, znázorňoval hrubost světa, zacházel až do skepticismu. Jeho básně obsahují malé příběhy, které nutí čtenáře k zamyšlení. Mimo svoji literární tvorbu také psal filmové scénáře a fotografoval.
Poezie
Příběhy a menší básně (1940) – prvotina, typická příběhovost; obraz války a doby
Osudy
Nové mýty (1946) – Tato sbírka výrazně vychází z programu umělecké skupiny 42. Obsahuje mj. i jeho nejslavnější báseň Stříhali dohola malého chlapečka, která byla také zhudebněna Vladimírem Mišíkem. Zpochybňuje mýtus nového spravedlivého světa, v plné míře ironie, sarkasmus, existencialismus, odcizení a absurdita.
Veliká láska (1950) – inspirace Majakovským
Český sen (1953) – odklání se od angažovanosti, píše o naší historii – kdy jsme museli bojovat za budoucnost
Člověka hořce mám rád (1959) – po zklamání komunismem se vrací k původním tématům; nezdolná láska, i když člověk chybuje a hřeší
Lazar a píseň (1960) – uvolnění doby se projevuje i v uvolnění jazyka
Moje blues (1966) – osamocení člověka, skepticismus, podobné Novým mýtům; tragikomika, sžíravá ironie
Poezie pro děti
Říkadla (1948)
Nevídáno neslýcháno (1964)
Zlatovláska – klasickou pohádku ze sbírky K. J. Erbena převedl Kainar nejprve do podoby veršované dramatizace (1952/1953). K pohádce o Zlatovlásce se později vrátil ještě jednou a znovu ji přebásnil, tentokrát už za účelem knižního vydání (1958).
Písně
Začátkem 40. let otextoval především písně amerických swingových klasiků (G. Gershwin, R. Rodgers, D. Ellington, H. Carmichael aj.). Za okupace to bylo pro nacisty „žido-bolševické svinstvo“, které se přesto hojně hrálo mezi mladými lidmi, např. na trampských srazech. Kainar sám si některé svoje texty zhudebnil – a to velice dobře. Např. píseň Černá kára, Starý mrtvý vrabec, Blues železničního mostu aj.
V 50. letech se hrál v rádiu americký šlágr Irvinga Berlina Duben, první duben (v originále Cheek to Cheek). Nahrávku pořídil Gustav Brom, který se úspěšně zhostil vokálního partu. Hitem se stala i další jeho píseň Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem.
Zásadním průlomem se ovšem stalo album amerických evergreenů natočených na konci 60. let opět orchestrem Gustava Broma.
Jeho texty v jazzové, beatové i folkové podobě výborně nazpívala řada interpretů: Vladimír Mišík s kapelou ETC a Flamengo, Michal Prokop s kapelou Framus Five, Eva Olmerová, Jiří Suchý, Karel Plíhal, Karel Hála, Jiří Jelínek, Waldemar Matuška aj.
Roku 1972 vydal Supraphon legendární rockové album Kuře v hodinkách skupiny Flamengo, které produkoval Hynek Žalčík. Pozoruhodné je i průřezové LP produkované týmž producentem z roku 1977 s názvem Obelisk, které je jakousi poctou Josefu Kainarovi. Skládá se pouze z Kainarových písní nebo jeho zhudebněných básní a sešli se na něm Jiří Suchý, Eva Olmerová (oba s Orchestrem Gustava Broma), Vladimír Mišík (s kapelami Flamengo a ETC) a Michal Prokop (s Framus Five).
Swingové texty nedaly po mnoha letech spát Karlu Plíhalovi, který se na své album Kainarových písní chystal dlouho – víc než tři roky. Nakonec se rozhodl jen pro doprovod swingující kytary. Výsledek velmi dobrý. Přispěla k němu i účast Zuzany Navarové, která nazpívala na album Nebe počká pět písní. Podrobná anabáze Josefa Kainara jako písňového textaře je popsána v doslovu knížky Bledej gentleman (dotisk v roce 2003), který napsal Lubomír Dorůžka.
Drama
Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (1949) – Jedna z nejvýznamnějších českých her. Jednalo se o první české absurdní drama. Základním tématem je zneužití moci a uzurpátorství. Hra byla zakázána.
Nebožtík Nasredin
Výbor
Bláznův kabát
Básně a blues
Překládal především francouzskou a německou poezii.