* 17. únor 1902, Třebíč, Rakousko-Uhersko
+ 1. leden 1990, Praha, Československo
Československý občan, vězněný během druhé světové války z politických důvodů v koncentračním táboře Buchenwald.
Biografie
Narodil se v Třebíči jako jedno ze dvanácti dětí v rodině obuvníka, a tomuto řemeslu se později sám vyučil. S rodinou žil a vyrůstal v chudé třebíčské čtvrti Kočičina, což se patrně projevilo na jeho levicovém komunistickém smýšlení. Jako předválečný komunista a funkcionář byl po nástupu nacistů k moci v roce 1939 z politických důvodů zatčen, a následně až do konce druhé světové války postupně vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Nutno podotknou, že byl zatčen díky českému četnictvu, které vedlo všechny aktivní komunisty ve své evidenci a tak se dostalo do nacistických rukou na pět tisíc jmen.
S postupem Rudé armády na východní frontě začali Němci likvidovat koncentrační a vyhlazovací tábory ve východní Evropě, a v nich dosud živé vězně posílat na pochody smrti. Část z nich mířila do koncentračního tábora Buchenwald v Německu, kde byl v té době rovněž vězněn Kalina. V posledních měsících války, tj. od konce roku 1944, takto do Buchenwaldu přišlo na 100 tisíc vězňů. Mezi židovskými vězni bylo také velké množství dětí, chlapců ve věku 12 až 16 let, z celé Evropy.
V táboře v té době již existoval tajný podzemní komunisty vedený odboj, který mimo jiné organizoval a vedl zvláštní baráky pro mládež. Ty byly tajně zřizovány v karanténní oblasti koncentračního tábora, kam Němci chodili jen neradi. Kalina, jenž tehdy již měl v táboře slušné postavení, se stal „starším bloku“ číslo 66 (tomu se začalo říkat kinderblock, tedy „dětský blok“), v němž se baráky nacházely. Spolu se svým zástupcem, polsko-židovským komunistou Gustavem Schillerem, a dalšími spolupracovníky chlapce do této části tábora soustřeďoval. Snažil se, aby jeho chráněnci strádali pokud možno co nejméně. Nemuseli třeba, na rozdíl od ostatních vězňů, každý den na apel (nástup), a sčítali se v baráku. Rovněž tak nemuseli pracovat a nebyli fyzicky trestáni. Kalinovi se pro chlapce podařilo zajišťovat kvalitnější přikrývky a občasně příděl jídla navíc. Rozšiřoval jim též obzory vyprávěním příběhů, písněmi, ale i výukou matematiky, dějepisu a dalších předmětů. Když bylo v souvislosti s blížící se frontou nařízeno svolání všech Židů vězněných v Buchenwaldu, nechal všem židovským dětem přešít žluté nášivky, značící, že jsou Židé, a „papírově“ z nich udělal křesťany. Když si pak příslušníci SS přišli pro židovské vězně, oznámil jim, že v bloku 66 již žádní Židé nejsou.
Po osvobození a konci války se vrátil do Československa, kde žil a pracoval v Praze. Za jeho činy se mu za jeho života nedostalo uznání. To bylo částečně dáno tím, že se o svých skutcích nešířil, dílem též proto, že děti, které zachránil, nechtěly o svých zážitcích za války hovořit. Zemřel ve věku 88 let v Praze, kde je pohřbený v jednoduchém hrobě spolu s manželkou a nevlastním synem.
Počátkem 21. století zahájilo několik přeživších „dětí“, v té době již osmdesátiletých mužů, a americký historik Kenneth Waltzer proces, aby byl Kalina za své činy uznán Spravedlivým mezi národy. Impulsem k tomu bylo i natáčení dokumentárního filmu Kinderblock 66: return to Buchenwald, který vypráví příběh zachráněných dětí z Buchenwaldu, ale i jejich zachránce Antonína Kaliny. Dne 3. července 2012, 67 let od konce holocaustu a 22 let po jeho smrti, byl Kalina památníkem Jad vašem označen in memoriam za Spravedlivého mezi národy. Slavnostní ceremonii, při níž byla za přítomnosti tří přeživších „Kalinových dětí“ předána jeho příbuzným pamětní medaile a certifikát, uspořádalo 17. prosince 2013 v Praze velvyslanectví Státu Izrael v České republice.
V roce 2014 mu byla 28. října mu byla in memoriam udělena medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát).