* 24. leden 1871, Praha, Čechy
+ 5. březen 1951, Praha, Československo
Český básník, spisovatel a kritik.
Vlastním jménem Josef Karásek, podle jiných zdrojů „vlastním jménem“ Jiří Antonín Karásek nebo „občanským jménem“ Josef Jiří Antonín Karásek. Přídomek ze Lvovic připojil na základě svého tvrzení, že je potomkem hvězdáře ze 16. století, Cypriána Lvovického ze Lvovic, což souviselo se zálibou dekadentů ve vzývání aristokracie. Po ukončení studia na gymnáziu v Praze pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky. Poté žil rok v Bavorsku. Po roce 1891 nastoupil jako úředník k poště, pak byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu. V roce 1894 založil společně s Arnoštem Procházkou časopis Moderní revue, ve kterém uveřejňovali zejména českou a francouzskou dekadentní tvorbu. V následujícím roce se v červnovém čísle časopisu Karásek poprvé v českých dějinách pokusil o veřejnou obhajobu homoerotického cítění, což bylo jeho osobní téma. Za první republiky postupně vydával dva „listy pro sexuální reformu“ – Hlas a Nový hlas. Během svého života shromáždil rozsáhlou soukromou knihovnu (48 000 svazků) a sbírku slovanského umění a grafiky (40 000 položek). Roku 1922 tuto tzv. Karásovu galérii věnoval Československé obci sokolské, která sídlila v Tyršově domě v Praze, s podmínkou, že ji bude do konce života spravovat. Od roku 1954 je součástí Památníku národního písemnictví sídlícího na pražském Strahově. Byl také spisovatelem, autorem řady básní i próz. Některé z jeho románů jsou nyní řazeny do literatury science fiction. Zemřel téměř zapomenutý na zápal plic. Po celý život vášnivě sbíral obrazy z celého světa a jeho sbírka je dodnes největší sbírkou moderních obrazů v celé Evropě. Později byla zestátněna a vystavena v českých muzeích. Uspořádal také pražské poštovní muzeum, byl také sběratel drobné grafiky, působil v časopisu Český bibliofil. Zajímal se o okultismus a byl členem české společnosti hermetiků Universalia.
Dílo
Jeho první díla byla napsána pod vlivem naturalismu, později začal tvořit dekadentně a stal se předním představitelem tohoto směru. Jako kritik používal impresionistických postupů.
*Zazděná okna, 1894
*Sodoma, 1895) – byla cenzurou zakázána a vyšla znovu až o deset let později po interpelaci sociálnědemokratického poslance Josefa Hybeše ve vídeňském parlamentu
*Kniha aristokratická, 1896 – nové vydání těch básní ze sbírky Sodoma, které nebyly zabaveny cenzurou
*Sexus necans, 1897
*Gotická duše, 1900, přepracované vydání 1905 a 1921
*Romány tří mágů: Román Manfreda Macmillena, 1907, Scarabaeus, 1908, Ganymedes, 1925
*Ztracený ráj, 1938
*Zplozenci pekla, 1940, přepracovaný román Josefa Jiřího Kolára
