* 12. březen 1922, Lowell,Massachusetts, USA
+ 21. říjen 1969, St.Petersburg, Florida, USA
Americký kultovní spisovatel.
Nejprve navštěvoval různé církevní školy a střední školy. Nakonec se přihlásil na Kolumbijskou univerzitu.
Jack byl nejen nadaný spisovatel, ale také sportovec, zabýval se atletikou, baseballem, šachem a fotbalem. Několik zázračných výher mu zaručilo stipendium na univerzitě, kde se pobil s trenérem, a to byl konec jeho sportovní kariéry. Tak se začal toulat po New Yorku a poznal se s mravně zkaženými studenty Kolumbijské univerzity Allenem Ginsbergem ,s hrozným Wiliamom S. Burroughsem a čestným kovbojem z Denveru Nealem Cassadym.
Tato skupina mladých lidí začala hledat blaženost (beatitude), což je přivedlo na různé, z literatury dobře známé cesty. Kerouac byl nejvíc ovlivněný Cassadym, se kterým hledal dobrodružství v cestovaní a drogách. Kerouac zaznamenal svoje pocity pod vlivem benzedrilu a marihuany ve své non-stop próze. Mnohé zmínky o užívaní drog však nebyli vůbec vydané, a kniha Codyho vize, kniha postavená na drogách byla v úplnosti publikovaná až v roce 1970.
Kerouac začínal psaním novel, inspirovaný Thomasem Wolfem. Už první publikovanou novelou Město a vekoměsto (The Town and the City), ve které opisuje rozdíly mezi divokým životem ve městě a hodnotami starých rodin si získal respekt a uznání jako spisovatel, přestože se nestal slavný.
Potom následovalo jeho putování s ‚pokrevním‘ bratrem Nealem Cassadym. Na těchto cestách experimentovali s drogami a Kerouac napsal několik novel, ve ktorých začal experimentovat s nenáročnou, spontánní formou psaní. Takovouto formou napsal za tři noci knihu Podzemníci a Knihu Snů, která vznikla jako zápis nepřetržitého proudu vědomí. Rozhodl se, že napíše o jeho putovaní po krajině přesně tak, jak se to stalo. Vydavateli donesl dlouhou roli zmuchlaného papíru, ten ale nepochopil jeho nadšení, takže nakonec až o sedm roků později byl vydaný jeho román NA CESTĚ (On the Road).
Okolo 41 roku života se dvakrát oženil. Ale obě manželství vydrželi jen okolo měsíce. V polovině 60-tých let se oženil se Stelou Sampas, starou známou z rodného kraje, která mu měla pomoct v domě, když se jeho matka, kterou tak moc miloval, roznemohla. Se Stelou a mámou se stěhuje na Floridu, kde také ve věku 47 let umírá.
Dílo
Kerouac se snažil (jako ostatní beatnici) o maximální upřímnost a spontaneitu díla bez ohledu na umělecké následky. Pohrdal korigováním tvorby, jenž má být způsobem druhotné morální cenzury vnucované podvědomím. Literáta přirovnával k jazzovému saxofonistovi, neboť by měl hledat jazykové vyjádření nerušeného proudění myšlenek. Na druhou stranu lze z jeho tvorby vycítit pronikavý pocit stísněnosti, zoufalství a bolesti žití, jenž většinou převažuje nad entuziasmem a občas násilným veselím postav. John Clellon Holmes se o něm vyjádřil slovy: „A najednou mnou zachvěl pocit, že Kerouac svou čtyřicítku o mnoho nepřežije. Taková hltavost, psychická zranitelnost, taková jednostrannost musí člověka nakonec vymačkat a Kerouac, jak jsem ho znal, nebyl schopen odvrátit se od svého zničujícího vědomí.“
Jeho poezie je ovlivněna asijskými vlivy, především zen-buddhismem a starou čínskou poezií. Ovlivnila ho především forma haiku (tj. báseň o 17 slabikách, která obsahuje ucelenou vizi života ve třech krátkých řádcích), dále to byl blues (tříveršové sloky s opakovaným nepatrně variabilním prvním veršem, většinou smutné či melancholické). Kerouac přesně nedodržoval tyto formy, šlo mu spíše o dodržení nálady a rytmu. Velmi ho ovlivnil jazz. Své básně považoval za chorusy.
Poezie
*San Francisco blues, 1954
*Mexico City Blues, 1959
*Rozprášené básně, 1971 (sestaveno posmrtně)
Prozaická tvorba
Mnohem významnější než jeho básnická tvorba je tvorba prozaická. Často čerpá ze svých zážitků, z doby, kdy se toulal po Státech. Píše velmi uvolněně a jak sám tvrdil, psal, jak to bylo, což je vcelku věrohodné. Toulal se beze všeho pouze s batohem, lze ho označit za vandráka a to v obou významech toho slova.
*Maloměsto, velkoměsto – 1950, též pod názvem Městečko a velkoměsto
*Doctor Sax, 1959
*Na cestě – objevuje se zde jeho častý motiv – toulání. Lze říci, že je to cesta od tahu k tahu. Je psáno jako odpověď na otázku Joan Andersové, co vlastně na cestě po Spojených státech dělali. Tento román údajně napsal během tří týdnů na 30 metrovou roli japonského kreslicího papíru, bez jakéhokoli členění na odstavce, kapitoly a bez interpunkčních znamének. 6 let pak trvalo, než dílo přepsal do podoby, ve které mohlo být vydáno. Toto dílo se stalo manifestem beatniků. Pojednává o začínajícím spisovateli jménem Sal Paradise (paradise = ráj), který se se svým přítelem Deanem toulá po USA. Vyhledávají vzrušení, ve kterém hledají podstatu života. V postavách lze rozpoznat další beatniky pod pozměněnými jmény.
Tato tři díla psaná na konci 40. let chtěl původně spojit do trilogie Duolozova legenda.
*Duolozovy marnosti – román zhruba z poloviny 60. let.
*Vize Codyho – též Codyho vidění, napsáno někdy v polovině 50. let a bývá zařazováno do tohoto cyklu. Postava Codyho postupně zosobňuje některé velké postavy amerických dějin: kovboje, soudce „lynče“, F. D. Roosevelta, jednoho ze zakladatelů jazzu Lestera Younga a další postavy, posléze se s ním ztotožní i vypravěč Jack Duoloz. V knize je plno narážek na spisovatele, které Kerouac obdivoval (Jack London, Edgar Allan Poe, William Shakespeare, Jean Genet, atp.)
Kerouac dále napsal několik cestopisných děl, jedná se o tzv. reportáže ze silnice, kde popisuje své zážitky z cest po USA.
*Osamělý poutník
*Dharmoví tuláci – 1958, tato kniha velice ovlivnila hnutí hippies. Lidé z tohoto hnutí často cestovali s ruksakem na zádech, kde měli prakticky pouze tuto knihu. O této knize lze právem tvrdit, že je mnohem klidnější než většina ostatních, což patrně ovlivnil fakt, že Kerouac se stal přívržencem buddhismu. V tomto díle se střetávají myšlenky západní civilizace reprezentované křesťanstvím a myšlenky východní civilizace reprezentované buddhismem. Autor a po něm i mnozí další hledali ve východním učení cestu z našeho světa. Toto je velice složitá problematika, která se dotýká spíše filosofie. Slovo „dharmoví“ je odvozeno od slova dharma, které pro autora znamená pravdu. Hrdinou této knihy je Japhy Ryder (předlohou mu byl básník a znalec východní filosofie Gary Snyder), se kterým vypravěč utíká do lesů od naší civilizace (samozřejmě s ruksakem na zádech).
Říjen v železniční zemi
*Podzemníci – 1953 (vydáno 1957), dílo bylo napsáno během 3 dnů v benzendrinovém opojení. Pojednává o autorově milostném vztahu s černoškou. V knize, pod směšnými jmény, vystupují přední jména beat generation (Allen Ginsberg, Gregory Corso, …). Kniha vypráví o tom, že muži potřebují lásku, ale neumějí si ji udržet.
*Maggie Cassidyová – 1959
*Andělé pustiny – psáno v letech 1951–1961. V první části knihy autor pojednává o samotě v pustině a ve světě. Ve druhé části spisovatel popisuje putování Mexikem, New Yorkem, Francií a Londýnem – svým způsobem pojednává o samotě (kdy je člověk sám uprostřed lidí). Dílo má mnoho společných rysů s Dharmovými tuláky.
*Big Sur – 1962 – podrobný přepis propadání šílenství a paranoie, totálního rozkladu a rozpadu duše.
*Satori v Paříži – 1966
*Mag – 1984 (v originále Pic, 1971) – Další kniha o toulání, tentokrát o malém černošském chlapci ze Severní Karolíny, kterému umře milovaný děda. Mag se dostane do opatrování ke své tetě, odkud ho unese jeho světaznalý bratr, čímž se roztáčí koloběh stopování, improvizace a života na okraji společnosti. Pro bratry je každý den bojem, ale o to víc cítí, že žijí.