* 20. listopad 1897, Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
+ 26. prosinec 1943, Praha, Čechy, Protektorát Čechy a Morava
Český prozaik, básník a lékař.
Pocházel ze staré pražské patricijské rodiny Fragnerů. Rodinné prostředí vytvářelo všechny předpoklady, aby on a jeho dva bratři dosáhli nejlepšího vzdělání a významného společenského postavení. Starší bratr Richard Fragner (1893 – 1954), se rovněž věnoval literatuře pod pseudonymem Richard Broj. Mladší Jaroslav Fragner (1898 – 1967) byl vynikajícím architektem. Rodinné kulturní prostředí bylo především zásluhou jejich matky, v jejímž literárním a uměleckém saloně se scházela vybraná pražská společnost.
Absolvoval gymnázium. V 1. světové válce bojoval krátce na východní frontě. Začal studovat lékařství a v roce 1921 promoval.
Přestože byl hmotně zajištěn, zařídil si na Smíchově praxi. Chtěl pro svoji literární práci těsnější spojení se životem. Stal se rovněž osobním lékařem F. X. Šaldy.
Vstupoval do literatury jako lyrický básník inspirován Wolkerovou sbírkou Host do domu a jako autor lyrických próz se stále vzrůstající tendencí, v nichž se blížil V. Vančurovi, příteli již od studentských let a F. Šrámkovi. Kličkovy exotické a sociální romány rovněž prozrazují rysy poetismu a blízkost V. Vančury.
Nejčastější tvorba byly románové novely pschologicky, sociálně a demokraticky zaměřené. Psal také dětské knížky a napsal jeden protifreudistický pamflet. Ve svách sociálních románech s přídomkem „čistá epika“ se nejčastěji rozepisoval o člověku jeho doby, a o střetu čestných lidí s komplikovanou dobou.
Zemřel předčasně na chorobu srdce.
Dílo
*Jiný svět (1921) – sbírka básní
*Vzpoura nosičů (1925) – próza
*Tulák Jeroným a jiné osudy (1925) – próza
*Divoška Jája (1925) – Osobitá románová novela, počátek tvorby sociálních románů. Příběh černošského děvčete z Paříže odhaluje vlivy demoralizované společnosti na čistou a naivní duši primitiva. Hlavní hrdinka, popleněná a uražená, vytržená ze svého domova v Africe neztrácí svou lidskou důstojnost a symbolizuje tak poslání, které překračuje meze jednoho života a stává se podobenstvím a výzvou.
*Muž, který chtěl ABCDE (1928) – drobné prózy prozrazující vliv poetismu
*Pestré osmero (1928) – povídkový soubor směřuje k próze sociálně psychologické
*Bobrové (1930) – Psychologický román o soužití a psychické katastrofě siamských dvojčat konfrontující dobré a špatné stránky člověka
*Brody (1931) – Román se zesíleným sociálním aspektem o nerovném, ale nemarném boji hrstky lidí proti expanzi moderního kapitalisty.
*Generace (Jaro generace (1928), Jedovatý růst (1932), Na vinici Páně (1938)) – trilogie, autor zde sleduje na zkušenostech jedné generace historii společenského vývoje a její morální rozvrat za války i v poválečných letech.
*Ejhle Občan! (1934) – Román dokumentující demoralizující účinky hospodářské krize 30. let na pozadí příběhu vesnického prosťáčka, hledajícího uplatnění v Praze. Autor sleduje, jak se lidé odlidšťují ve světě sužovaného nezaměstnaností.
*Do posledního dechu (1936) – Poslední román, ve kterém se snaží ukázat východisko z hospodářské krize kolektivní prací. Hlavní postava zápasí s bezohlednou dravostí prostředí i nevyléčitelnou nemocí a vytváří okolo sebe jakousi rezervaci dobrých. Román dokládá autorovu snahu o vytvoření příkladného hrdiny, charakterního, aktivního a schopného obětovat se pro společné dílo. Jeho dílo tak plní požadavky socialistického realismu.
*Duch asistentky Kurdové (1940)
*Pouť do ráje (1941)
*Nebožka bdí (1941)
*Dělný neumírá (1941)
*Na březích Vltavy (1942)
*Vytoužená (1946) – vydáno posmrtně