Klíma, Ladislav

posted in: Výročí | 0

 

* 22. srpen 1878, Domažlice, Čechy, Rakousko-Uhersko

+ 19. duben 1928, Praha, Československo

 

Český prozaik, dramatik a básník, ale především filozof.

Narodil se v rodině vyučeného mlynáře, který se však místo tohoto povolání živil jako úředník v advokátní kanceláři. Klíma, od mládí zaujatý filosofií, chodil až do roku 1895 na místní gymnázium, ale v lednu toho roku byl vyloučen za hanlivý výrok o habsburské monarchii. Přestoupil tedy na gymnázium do chorvatského Záhřebu, ale ani to nedokončil a roku 1904 odjel do Prahy, kde se usadil, vedl samotářský život a začal přispívat do časopisů, např. v letech 1919–21 do Tribuny a v roce 1925 do Práva lidu. Kritizoval pozitivismus a pohrdal univerzitním akademismem. Protože neměl občanské povolání, žil jednak z dědictví po příbuzných, jednak z drobných příspěvků od přátel, mezi něž patřil i básník Otokar Březina. Jeho filosofie se zakládala na solipsismu a egodeismu (existuji jen já – snící Bůh) společně s voluntarismem (základem bytí je vůle) a ludibrionismem (se vším si hrát, všemu se smát). Ze světových filosofů byl ovlivněn zejména Georgem Berkeleym (subjektivní idealismus), Arthurem Schopenhauerem (pesimismus) a Friedrichem Nietzschem. Od promýšlení jejich myšlenek dospěl až k přesvědčení o absolutní bezcennosti logiky, což znamenalo absolutní primát osvobozeného subjektu, jenž se tak stává svrchovaným – všemohoucím božstvem. Toto božstvo není určováno žádnou pravdou, ale naopak samo určuje, co je a co není pravda. Tímto božským subjektem se pak cítil být sám Klíma. Někdy si Klíma dokazoval toto své Božství tím, že se uváděl do extatických stavů, v nichž prožíval pocit božské suverenity. Klíma psal filosofické stati i beletrii; ta však zůstala až do jeho smrti ve formě rukopisů, které autor vesměs ani nezamýšlel nikdy publikovat – dokonce tvrdil, že jejich částmi průběžně zatápěl v kamnech apod. Pozůstalost zdědila jeho družka Kamila Lososová, která se pokusila uspořádat a alespoň částečně dopsat prozaické práce, dochované vesměs jen v torzech. Kromě edic nakladatele Pohořelého z letech 1939-1948 a nedostupných bibliofilií tiskaře Picky se o Klímu nikdo systematicky nezajímal. Renesanci zájmu čtenářů bylo dovoleno vzbudit až Zumrovu výboru Vteřiny věčnosti (1967). Dalších dvacet let se pak objevovala četná samizdatová a polosamizdatová vydání, vycházející hlavně z původní produkce Davida Součka, který pozůstalost po Lososové koupil a postupně v samizdatových strojopisech editoval. Z těchto samizdatů textově vycházela i raně popřevratová vydání Pražské imaginace a Lege artis. Důstojných sebraných spisů v kritickém vydání se Klíma dočkal až koncem 90. let v nakladatelství Torst přepečlivou redakcí francouzské bohemistky Eriky Abrams (zatím vyšly v průběhu deseti let tři svazky z plánovaných šesti). Protože ve svém díle často používal hororové prvky zombií, strašidel a přízraků, je řada jeho knih řazena do literatury science fiction. Klíma byl opravdu nekonvenční postavou, a to nejen svými názory, ale i způsobem života. Podle svých slov jednou snědl zakousnutou myš, kterou sebral kočce. Chronický alkoholismus, se kterým poslední roky života bojoval (nakonec úspěšně), silný nikotinismus a především dlouhá léta hladu a živoření na okraji společnosti se podepsaly na vzniku tuberkulózy, na niž v padesáti letech zemřel. Pohřben byl v Praze na Malvazinkách.

Dílo

Nejznámější díla

*Svět jako vědomí a nic, 1904 – filosofické dílo; existence světa je podle autora závislá na individuálním lidském Já, svět je to, co z něho Já chce mít
*Utrpení knížete Sternenhocha, 1928 – expresionistický román (někdy označovaný jako romaneto): příběh třiatřicetiletého německého šlechtice a jeho podstatně mladší ženy Helgy, kterou obdivuje i nenávidí zároveň a neobvyklost jejich vztahu podtrhuje groteskní nadsázka; v popisu života těchto dvou se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou; Helga svého muže všemožně ponižuje a dopouští se i zločinu, že zabije jejich dítě; psychicky týraný kníže ji nechává zemřít hladem a pronásledován výčitkami sám umírá. Románem se volně inspiroval režisér Jan Němec ve svém filmu V žáru královské lásky z roku 1990.
*Slavná Nemesis a jiné příběhy, 1932 – delší novela a různá torza prezentovaná jako povídky, vyšlo posmrtně, v roce 1979 zhudebněno skupinou Plastic People of the Universe. Některé z povídek jsou řazeny do žánru sci-fi.
*Velký román, 1996
*Bílá svině, kontroverzní dílo zpochybňující základy křesťanství

Dramata

*Matěj Poctivý: Fantastická lidová veselohra o třech dějstvích, 1922 – napsal jej společně s Arnoštem Dvořákem, v Národním divadle musela být kvůli protestům stažena brzy po premiéře
*Lidská tragikomedie, poprvé vydáno 1991 – filosofické drama, ve kterém se pět spolužáků setkává v den maturity, pak po dvaceti a po padesáti letech. Poprvé uvedeno v HaDivadle Brno (režie Arnošt Goldflam, premiéra 5. 5. 1991).

Posmrtná vydání

*Soud Boží, Praha 1928
*Utrpení knížete Sternenhocha, Praha 1928; 1990; 1999; Brno 1990
*Slavná Nemesis, Praha 1932, 1998, 2002 – soubor povídek
*Arkanum, 1934
*Vlastní životopis filosofa Ladislava Klímy, Praha 1938; Polička 1992
*Edgar a Eura, Praha 1938; Polička 1992
*Filosofické listy Ladislava Klímy (1916–19), Praha 1939
*Duchovní přátelství, Praha 1940
*List o illusionismu a Ivanu Karamazovu, Praha 1940
*Juvenilie, Praha 1941
*Boj o Vše, Praha 1942; Olomouc 1996
*Záznamy extatikovy, Praha 1943; Brno 1991
*Čtyři listy filosofa Ladislava Klímy, 1948
*Mezi skutečností a snem, Praha 1953; Bratislava 1991, řazeno mezi sci-fi, horor
*Vteřiny věčnosti, Praha 1967; 1989; 1990
*Cholupický den, Praha 1978
*Trvání po smrti, Praha 1983
*Viktorie, Praha 1986
*Jsem absolutní vůle, Praha 1987
*Dios, Praha 1990
*Husité a jiné prózy, Praha 1990
*Sus triumfans, Praha 1991
*Victoria aeterna, Praha 1991
*Lidská tragikomedie, Praha 1991; 1992; 2003
*Velký román I-III, Praha 1992
*Selen a jiné fragmenty z pozůstalosti, Praha 1992
*Měj odvahu k sobě, Praha 1993
*Český román, Praha 1993
* O Solovjevově etice, Praha 1993
*(s Franzem Böhlerem): Putování slepého hada za pravdou, první kapitola, Praha (1948); 1982;
*(s Franzem Böhlerem): Putování slepého hada za pravdou, kompletní torzo, Praha 2003

*Sebrané spisy IV. – Velký roman, kritické vydání kompletního torza románu, Praha 1996
*Sebrané spisy I. – Mea, veškeré dochované deníky, Praha 2005
*Sebrané spisy II. – Hominibus, veškerá dochovaná korespondence, Praha 2006