Kóbó, Abe

 

* 7. březen 1924, Tokyo, Japonsko

+ 22. leden 1993, Tokyo, Japonsko

 

Japonský dramatik, spisovatel, filmový a rozhlasový scénárista.

Vlastním jménem Abe Kimifusa. Pocházel z lékařské rodiny a mládí prožil se svými rodiči v Mandžusku. Po návratu do vlasti začal roku 1943 studovat na lékařství na Tokijské univerzitě. Studia dokončil roku 1948, avšak lékařskou praxi neprovozoval, protože již jako student se začal zabývat literaturou. Věnoval se evropským filosofům jako byli Friedrich Nietzsche, Karl Jaspers nebo Martin Heidegger, předválečné avantgardě, zvláště pak surrealismu, a za autory, které jej nejvíce ovlivnili, považoval Dostojevského, Poea, Rilkeho, Kafku a Becketta. Pod dojmem nově nabyté svobody se stal také členem komunistické strany, ze které byl však po čase pro kritiku vyloučen. Do literatury vstoupil vlastním nákladem vydanou sbírkou básní Mumei šišú (1947, Bezejmenné básně), ale jeho hlavní doménou se brzy stala próza. Roku 1950 vydal slavnou surrealistickou povídku Akai maju (Červený kokon), za niž obdržel Cenu poválečné literatury. O rok později obdržel Akatugawovou cenu za sbírku povídek Kabe (Zeď) a stal se autorem mladé generace. Světové slávy dosáhl svým románem Suna no onna (1962, Písečná žena), když jeho filmová adaptace režiséra Tešigahary obdržela roku 1964 na filmovém festivalu v Cannes zvláštní cenu kritiky. Od šedesátých let se také výrazně věnoval divadlu. Jeho nejznámější divadelních hrou je Tomodači – Kuroi kigeki (1967, Přátelé – Černá komedie), za kterou obdržel Tanizakiho literární cenu. Roku 1971 založil svou vlastní divadelní skupinu Abe Kóbó sutadžio (Studio Kóbó Abeho), pro kterou napsal celou řadu her a ve které se herci (mladí a začínající i již známí a významní) výrazně podíleli na konečné podobě představení. Právě v dramatech nejvíce formuloval svou kritiku společnosti. Byl několikrát navrhován na Nobelovou cenu za literaturu a je překládán do mnoha světových jazyků. Kromě literární činnosti se též aktivně věnoval umělecké fotografii.

Dílo

V jeho díle se objevují prvky a postupy surrealismu, existencialismu, vědecko-fantastické literatury i detektivního románu, které osobitě rozvíjí v japonském prostředí. Jeho psychologicky perfektně prokreslené postavy trpí pocitem odcizení ve společnosti a neschopností komunikace s okolím. Je označován za prvního skutečně internacionálního japonského spisovatele a společně s Mišimou Jukijo za nejvýznamnějšího japonského dramatika druhé poloviny 20. století. Také jeho esejistická tvorba pokrývá širokou škálu problémů od teorie umění před otázky sociální a politické.
Pro Abeho dílo jsou charakteristické výboje do sfér vědeckofantastické literatury, spojení fantastických prvků se současnou i historickou realitou, vnitřní napětí, jemný humor, satira a bohatý moderní jazyk. Vedle románů je Kóbó Abe i autorem divadelních, televizních a rozhlasových dramat a filmových scénářů. Také jeho esejistická tvorba pokrývá širokou škálu problémů od teorie umění před otázky sociální a politické.

Povídky

*Zeď – 1951, povídková sbírka, získala Akutagawovu cenu
*Červený kokon – 1957, soubor povídek
*Kouzelná křídla – 1957
*Dendrocacalia – 1965
*Pokušitel – 1966
*Žena z dun – 1980
*Vagabund – 1985

Další próza

*Cesty po východní Evropě – 1957, román
*Tvář toho druhého – 1981, psychologický a zároveň vědeckofantastický román, jde o příběh vědce, jemuž výbuch v laboratoři trvale znetvořil tvář. Přes veškeré úsilí lékařů zůstává tvář natolik zohyzděna, že se vědec může pohybovat mezi lidmi pouze s obvázaným obličejem. Neschopen kontaktu s okolím, stává se anonymní, záhadnou bytostí bez tváře. Chce však takovému postavení čelit. Vyrobí si dokonalou masku, která mu umožní návrat mezi lidi. Změněná podoba však změní i jeho chování. Zkouší svou novou tvář a své nové já v nejrůznějších situacích – avšak život s tváří „toho druhého“ vyústí v hlubokou rozpolcenost a manželskou roztržku.
*Písečná žena – 1962, novela, autor již v krátkém úvodu knihy prozradí vše, co činí knihu napínavou a zdánlivě tak vezme čtenáři důvody, proč by měl knihu číst až do konce. Jednoho dne však hlavní hrdina, středoškolský učitel a vědec, beze stopy zmizí při entomologické výpravě. Všechna pátrání skončí nezdarem a hrdina je po sedmi letech úředně prohlášen za nezvěstného. Kniha byla v roce 1964 zfilmována. Film byl nominován na ocenění Zlatou palmou v Cannes. Cenu však i přes velké očekávání nakonec nezískal.

Divadelní hry

*Uniforma
*Ten duch jsem já