Kopecký, Milan

posted in: Výročí | 0

 

* 14. květen 1925, Brno, Československo

+ 17. září 2006, Brno, Česká republika

 

Český literární historik a editor.

Otec byl dělníkem. Dcera Michaela se rovněž zabývá starší českou literaturou. Kopecký byl po maturitě na reálném gymnáziu v Brně (1944) totálně nasazen jako stavební dělník, ke konci války působil jako vychovatel. V letech 1945–1948 vystudoval na FF MU v Brně češtinu a ruštinu (žák Jana Vilikovského, Antonína Škarky a Franka Wollmana; doktorát 1949). Od 1948 učil v Břeclavi nejprve na obchodní akademii (do 1952), později krátce na vyšší sociální škole a gymnáziu. Roku 1953 se stal odborným asistentem na FF v Brně, 1954–1957 absolvoval vědeckou aspiranturu. CSc. dostal roku1959; 1962 se habilitoval a byl ustanoven docentem pro dějiny české literatury, 1973 řádným profesorem. V letech 1969–1972 byl proděkanem, 1972–1976 děkanem FF UJEP v Brně, 1976–1990 vedoucím katedry české a slovenské literatury a literární vědy. V letech 1963–1964 působil na Humboldtově univerzitě v Berlíně, přednášel rovněž v SRN, Itálii, Holandsku, Norsku, Francii, SSSR, Jugoslávii, NDR a Polsku. Roku 1980 získal titul DrSc., 1988 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Po odchodu do důchodu (1991) působil na fakultě dále jako externista, 1990–1992 též na Slezské univerzitě v Opavě. Od 1966 byl předsedou Muzejního spolku pro uchování bratrských památek a tisků v Kralicích nad Oslavou a zasloužil se o vytvoření Památníku Kralické bible. V letech 1960–1970 byl vědeckým tajemníkem brněnské pobočky Literárněvědné společnosti při ČSAV a od 1978 byl předsedou její medievalistické sekce. V letech 1977–1988 působil jako předseda sekce jazyka a literatury Socialistické akademie v Brně. Od 1973 byl předsedou redakční rady pro vydávání Díla J. A. Komenského.
Debutoval ve Slezském sborníku 1953 referátem o edici Jan Amos Komenský: Duchovní písně. Od 1953 publikoval Kopecký v časopisech Česká literatura, Slezský sborník, Časopis Matice moravské, Listy filologické, Vlastivědný věstník moravský, Český lid, Zlatý máj, Host do domu a rovněž v periodických publikacích, které redigoval: revue Universitas (1968–1969), Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná (D) (1976–1991), Z kralické tvrze (1967–1979, 10 sv.), Studia Comeniana et historica (1985–1990), Acta Comeniana (1983–1989). Přispěl do řady sborníků. Odborně spolupracoval na filmu Pochodeň černého umění (1968, k 500. výročí knihtisku v českých zemích). Pro Čs. televizi a Čs. rozhlas připravil několik literárních pásem a přednášek, pro Svobodnou Evropu od 1990 sérii portrétů osobností literárního baroka. V roce 1967 připravil brněnskou výstavu Barokní tisky i její katalog. Publicistiku Kopecký uveřejňoval v denících Lidová demokracie a Rovnost (zde používal také šifer Kp, kp, M. K., mk, mký). Těžiště vědecké práce spočívá ve starší české literatuře, a to především z období renesance a baroka. Nejdříve se zaměřil na pramenný průzkum epochy mezi husitstvím a Bílou horou, a zejména na formování humanismu v českých zemích. V monografiích Literární dílo Mikuláše Konáče z Hodiškova a Daniel Adam z Veleslavína objasnil přínos těchto čelných tiskařů, vydavatelů a spisovatelů 16. století. Studie, sledující českou renesanční literaturu z hlediska její uměleckosti a vycházející namnoze z mezislovanských a celoevropských souvislostí, spojil v celek v knize Pokrokové tendence v české literatuře od konce husitství do Bílé hory. Zabýval se v ní obzvláště pronikáním antické kultury do české literatury, vznikem a rozvojem biblického i světského dramatu za humanismu; pozornost věnoval též utváření renesanční beletrie, reformační postilografie a kulturnímu přínosu Jednoty bratrské. Zamýšlel se i nad specifickou kulturní situací na Moravě. Dosavadní představy o podobě a dosahu české světské lyriky sledovaného období podstatně změnila jeho analýza zlomku tištěného sborníku milostných básní z poloviny 16. století (původně v Listech filologických 1961). Na základě rozboru tvorby Tobiáše Mouřenína z Litomyšle a jeho současníků pak Kopecký formuloval názor, že na přelomu 16. a 17. století přecházela česká literatura do stadia humanistického manýrismu. Populárně pojatou syntézu celé epochy, jejíž specifičnost v českém prostředí nachází v prolínání humanismu s reformací, podal v knize Český humanismus. Od poloviny 60. let patřil Kopecký rovněž k iniciátorům obnoveného studia českého literárního baroka. Edičně připravil a komentoval řadu děl autorů dosud dostatečně nezhodnocených (Valentin Bernard Jestřábský, Felix Kadlinský, Bedřich Bridel, Antonín Koniáš, slezští kazatelé aj.) a překlad Balbínovy Obrany. Systematickou pozornost věnoval literárním snahám J. A. Komenského (Komenský jako umělec slova) a uměleckým prostředkům barokní literatury; soustřeďoval se na vztahy baroka umělého k pololidovému a k folkloru, na souvislosti mezi tvorbou domácí a exilovou i mezi barokní kulturou a novodobým písemnictvím. Připravil řadu příruček pro vysoké školy. Literárněhistorickou a ediční pozornost věnoval i české literatuře 19. a počátku 20. století, zvláště autorům utvářejícím literární život na Moravě (Matěj Mikšíček, Václav Kosmák, Jan Herben, Josef Uher aj.). Za pobytu v Německu se seznámil s lužickosrbskou literaturou, kterou pak sledoval i jako recenzent (hlavně v Lidové demokracii 1964–1968).

Dílo

Práce o literatuře

*Literární dílo Mikuláše Konáče z Hodiškova (monografie, 1962)
*Daniel Adam z Veleslavína (monografie, 1962)
*Staročeské rukopisy a tisky (skripta, 1965; 1. rozšíř. 1970; poté do 1977 řada rozšíř. ydání)
*Výsledky nového bádání o Husovi a husitství (brožura, rozmnož., 1965)
*Barokní spisovatel Valentin Bernard Jestřábský (monografie, rozmnož., 1969)
*Humanista z Vysočiny (brožura o M. Konáčovi, 1971)
*Trialog o kralické minulosti (brožura, 1972, s V. Fialovou a O. Settari)
*Úvod do studia staročeských rukopisů a tisků (učebnice, 1978)
*Pokrokové tendence v české literatuře od konce husitství do Bílé hory (soubor studií, 1979)
*Starší české drama (skripta, 1981; rozšíř. 1987)
*Starší česká a slovenská literatura (skripta, 1982)
*Výbor ze starší české literatury. Přehled vývoje a výbor textů (skripta, 1984, s J. Hošnou)
*Starší slovenská literatura. Přehled vývoje a výbor textů (skripta, 1985)
*Domov a svět Jana Amose Komenského (bibliof., 1985)
*Český humanismus (monografie, 1988); Přehled dějin starší české literatury 2 (skripta, 1989, s J. Hošnou); Stanislav Souček (brožura, 1991)
*Dějiny starší české literatury (skripta, 1991; rozšíř. 1992)
*Komenský jako umělec slova (1992)
*Česká literatura od 20. let 17. století do 70. let 18. století (skripta, 1993)
*Česká literatura od 70. let 15. století do 20. let 17. století (skripta, 1996)
*Český literární humanismus (učebnice, 1996)
*Slovesnost českého baroka (1997)
*Česká literatura středověká (příručka, 1998)
*Historie a antologie starší slovenské literatury (učebnice, 1998)
*Nic stálého přítomného: K literárnímu baroku (studie, 1999).

Byl velice aktivní v překladech.