Kriebel, Zdeněk

 

* 29. duben 1911, Brno, Rakousko-Uhersko

+ 28. prosinec 1989, Brno, Československo

 

Český básník.

Narodil se v rodině právníka. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně (1930) studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (JUDr. 1938). V letech 1935–39 působil jako advokátní koncipient v Brně a 1939–40 v Praze. Poté zde byl zaměstnán jako právník a administrativní pracovník (1940–46), později jako obhájce (1946–56). Od roku 1956 byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy a tajemníkem Kruhu přátel dětské knihy. Roku 1961 se vrátil do Brna a až po odchod do důchodu (1972) tu působil v literárním oddělení brněnského Československého rozhlasu. Ženou Zdeňka Kriebla byla operní pěvkyně Marie Podvalová (1909–1992, manželství 1936–1956 a znovu od 1986).

Dílo

Časopisecky debutoval jako šestnáctiletý v Moravské orlici (1927). Od 30. let dále přispíval do Lidových novin, Lidové demokracie, Indexu, Střediska (1931 vstoupil do sdružení Literární středisko v Brně), Zvonu, revue U a Kritického měsíčníku (v obou fázích jeho existence). Po válce publikoval v Novém životě, Hostu do domu, a zejména ve Zlatém máji. V roce 1965 mu byla udělena Cena Marie Majerové za sbírku básní pro mládež
*Stradivárky z neónu
*Posměšky na plot. – Užíval pseudonymu Vincent a šifer Kri, kri, Vinc.
Ve svých počátcích se vyvíjel od wolkrovsky laděné poezie
*Hořící keř, k básním, které se inspirují výboji básnické avantgardy, jazzem a filmem a polytematicky rozvíjejí proud představ
*Polytonfox
*200 chryzantém, je panychidou za zemřelého přítele, expresionistického básníka Josefa Chaloupku (1898–1930). Kriebel však psal i osobitou lyriku milostnou a přírodní *Proutěná píšťala, a na začátku okupace také – v rovině intimní i občanské – verše prodchnuté vzpourou a nadějí
*S erbem lipového listu
Civilní věcnost si zachoval (aniž by rezignoval na písňový lyrismus) také v pozdější sbírce *Alarm, ve které reflektoval vzrušenou poválečnou dobu. Po desetileté vynucené odmlce je Krieblova
*Kniha milosti, vydaná v polovině 50. let, intimním výrazem promarněných citových vztahů (od zrodu lásky, přes milostnou závrať, krizi, až po bolestný rozchod). V navazující
*Symfonie o Dyji, básník vyslovuje potřebu nalézt životní rovnováhu a své místo v lidských vztazích a v přírodě. Dovršením jeho tvorby je básnická výpověď o rodinných vztazích
*Etudy pro dceru.
Již koncem 50. let byly časopisecky zveřejňovány verše občanské poezie s názvem
*Listy z Prahy, které pak Kriebel až do konce života průběžně doplňoval, třebaže věděl, že jsou pro nekonformní postoj knižně nepublikovatelné. – V polovině 50. let se začal věnovat rovněž tvorbě pro děti a mládež. Po hrubínovsky laděné
*Píšťalička na sebe, výrazněji upozornil sbírkou
*Ptám se, ptám se, pampeliško. Propojil tu tradiční témata dětské poezie s moderním světem dětí, ozvláštnil klasické formy (říkadlo, ukolébavku, popěvek, hádanku, bajku) o vynalézavou hru a humor, o prozaizované promluvy a odvážnou zvukovou instrumentalizaci. Experimentálně působila dvojice sbírek Stradivárky z neonu a Posměšky na plot i soubor lyrizovaných próz Za oknem laterna magika a lyrickoepická skladba Co dělá v parku sluníčko.

Výbory

*Na slunečné straně (BB 1961); Písně pro sluníčko a Hry s lunou (BB pro děti, 1971); *Svět je krásně strakatý (PP pro děti, 1986, ed. Z. Heřman); Jak se zobe chytré zrní (BB pro děti, 1989, ed. Z. Heřman).

Překlady

*Krista Bendová: Kapky, kapky, krůpěje (leporelo 1963) + Trnky, brnky na ty hrnky (BB pro děti, 1964); Ladislav Švihran: Nenápadní společníci (PP nauč.pro děti, 1977).

Účast ve sbornících a almanaších

*Jarní almanach básnický 1940 (1940); Jak lomikámen v dešti (BB brněnských básníků, 1987).