Legátová, Květa

 

* 3. listopad 1919, Podolí u Brna, Československo

+ 22. prosinec 2012, Praha, Česká republika

 

Česká spisovatelka novel, pohádek i rozhlasových her.

Vlastním jménem Věra Hofmanová. Absolvovala dvě fakulty brněnské univerzity (čeština a němčina; matematika a fyzika). Celý život působila jako učitelka. Debutovala v roce 1957 souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová (1961) – pod pseudonymem Věra Podhorná. V 50. letech publikovala texty v časopise Host do domu. Patřila k tzv. brněnské škole rozhlasové hry; nejméně čtrnáct jejích her bylo nastudováno (dvě jako televizní adaptace). K publikování se vrátila – pod pseudonymem Květa Legátová – po roce 2000 v nakladatelství Paseka povídkovým pásmem Želary (2001, Státní cena za literaturu 2002) a novelou Jozova Hanule (2002). Podle předlohy Jozova Hanule vznikl v roce 2003 film Želary. Po úspěchu knih i filmu vyšly Květě Legátové krátce po sobě dvě sbírky rozhlasových a televizních her (Pro každého nebe, Labyrint 2003 a Posedlá a jiné hry, Paseka 2004) a kniha rozhovorů s Dorou Kaprálovou Návraty do Želar (Host 2005). Nejnovější knihou je soubor čtyř téměř detektivních próz Nic není tak prosté (Pistorius, 2006). Český rozhlas natočil a jako seriál vysílal její Vzpomínky.

Dílo

*Pro každého nebe je soubor několika rozhlasových her, např.
*Sestra
*Ta vteřina
*Pro každého nebe
*Superkočka
*Třetí planeta
*Zajatec
*Triumf Razumova
*Ostrov slušných lidí.
Datování vzniku textu a zda a kdy se realizoval a vysílal je problematické. Hru Sestra lze datovat až do konce 40. či začátku 50. let, totéž snad platí pro hru Ta vteřina, která byla později převzatá televizí. Třetí planeta patří mezi „experimentální texty“, je pravděpodobně spjata s léty 50., v 60. letech vznikl zřejmě Zajatec a proudem dobové vlny absurdit poznamenaný Triumf Razumova, v 70. letech Ostrov slušných lidí (z cyklu pseudopohádek), v 80. letech Superkočka a zvláště Pro každého nebe patřící s jistotou mezi texty realizované a navíc oceněné cenou Prix Bohemia. Jednotlivé hry mají výhradně prostředí – vědecké, či lékařské, antické, v parodickém posunu rusky starosvětské, byrokraticko – andělské atd.
*Superkočka
Hra se odehrává v prostředí laboratoře. Hlavními postavami je vědec Hudec a Superkočka. Ta je výtvorem pana Hudce a jeho kolegů a je chytřejší než lidé. Chce vědcům ukázat jaké to je být součástí experimentu. Autorka zde prostřednictvím Superkočky popisuje pokusy, které vědci dělají na zvířatech. Znázorňuje bezcitnost těchto vědců, kteří berou zvíře jako nižší živočišný druh, ale přitom se sami jako nižší živočišný druh chovají.
*Korda Dabrová (1961) – román pro děti
*Želary (2001) – povídkový soubor
*Jozova Hanule (2002) – novela
*Návraty do Želar (2005)
*Nic není tak prosté (2006)