Lermontov, Michail Jurjevič

posted in: Výročí | 0

 

* 15. říjen 1814, Moskva, Rusko

+ 27. červenec 1841, Pjatigorsk, Rusko

 

Ruský básník, prozaik, dramatik, představitel romantismu.

Jeho matka zemřela tři roky po jeho narození. Jeho otec, Jurij Petrovič Lermontov, byl chudý vojenský důstojník. Po smrti své ženy předal svého syna do výchovy jeho bohaté babičce. V novém domově byl Michail ohniskem rodinných hádek mezi jeho babičkou a jeho otcem, který se nesměl na výchově svého syna podílet. Lermontovovi se dostalo rozsáhlého vzdělání. Ve čtrnácti letech nastoupil do moskevské internátní školy pro chlapce z aristokratických rodin. Potom šel studovat na Moskevskou univerzitu. Tam se věnoval etice, politologii a později také literatuře. Z kázeňských důvodů byl v roce 1832 vyloučen. Nato se vydal do Petrohradu, kde v roce 1834 absolvoval vojenskou školu s nejnižší důstojnickou hodností a byl povolán ve stejném městě k regimentu husarů imperiální stráže. Ze své pozice u husarů Lermontov pozoroval společenský život boháčů. Byl zanícen pro psaní. Roku 1832 měl již napsáno 200 lyrických básní, 10 delších básní a tři hry. Maškaráda (1836) je považována za Lermontovo nejlepší drama, točí se okolo ztraceného náramku, pochybných osobností a závisti. Na konci je věrná žena otrávena zmrzlinou od svého muže. Cenzura povolila první uvedení hry až roku 1862. Roku 1837 Lermontov získal širšího uznání jako spisovatel. Po smrti Alexandra Puškina publikoval elegii Smrt básníka. Tato báseň byla nadšeně přijata v liberálních kruzích, ale vadila carovi. Lermontov byl zadržen a musel odejít do exilu na Kavkaz. Tam působil jako důstojník u dragounů a musel bojovat proti horalům. Díky vlivu jeho babičky mu však byl umožněn návrat do Petrohradu. Jeho postoj k tehdejším státním záležitostem se však nijak nezměnil. V letech 1838 – 1840 napsal řadu příběhů, později shromážděných pod názvem Hrdina naší doby. Dílo patří ke klasické ruské literatuře 19. století a je charakterizováno jako novela psychologického realismu. Skládá se z pěti oddělených příběhů, jejichž spojovacím prvkem je společný hrdina Grigorij Pečorin, který je mladý, inteligentní, ale cítí se zbytečný (literární typ tzv. zbytečného člověka). Kniha zahrnuje tři, chronologicky na sebe nenavazující vypravěčské linie. Lermontovova největší báseň Démon (1841) je o andělovi, který se zamiluje do smrtelnice Tamary. Zde se odráží básníkovo sebeposouzení jako démonického stvoření. Melancholický Démon, který byl vyvržen z Ráje, putuje po Zemi v naději, že opět nalezne klid. V noci navštíví Tamaru, ale jeho polibek ji zabije jako smrtící jed. Démon proklíná své sny o lepším životě. Lermontov napsal koncept této melancholické a sebekritizující básně už ve svých 14 letech. Popularitu získal hlavně po revoluci roku 1917, protože jeho báseň Předpověď z roku 1830 říká: „Rok přijde zlý, ó Rusko, v příští tvém, kdy s hlavy carů sletí diadém, kdy luzy láska k nim se změní v hněv, kdy stravou mnohých bude smrt a krev.“ Kvůli duelu se synem francouzského vyslance musel Lermontov opět do vyhnanství, tentokrát k Černému moři. Regiment byl ve stálé aktivní službě. Lermontov byl pro svou odvahu obdivován ostatními důstojníky. Služba na frontě mu však bránila psát, a tak, předstíraje nemoc, odjel do lázní Pjatigorsk. Pohádal se zde s majorem N. S. Martynovem, starým rodinným přítelem, a v souboji s ním roku 1841, ve svých 26 letech, našel smrt.

Dílo

*Korzár (1828, Корсар), poema,
*Oleg (1829, Олег), poema,
*Poslední syn volnosti (1830), poema,
*Předpověď (1830, Предсказание), báseň,
*Anděl (1831, Ангел), báseň,
*Izmail-Bej (1832, Измаил-Бей), poema,
*Plachta (1832, Парус), báseň (někdy uváděna pod názvem Na obzoru plachta bílá),
*Vadim (1832-1834, Вадим), nedokončený román odehrávající se v době povstání Jemeljana Pugačova,
*Hadži Abrek (1835, Хаджи-Абрек), poema,
*Bojar Orša (1835-1836, Боярин Орша), poema zobrazující konflikt mezi nevolníkem a bojarem v době cara Ivana IV.,
*Maškaráda (1836, Mаскарад), veršovaná tragédie lásky, žárlivosti a msty,
*Dva bratři (1836, Два брата), divadelní hra, ve které o mladou ženu soupeří dva bratři, jeden jako naivní zamilovaný manžel a druhý, Alexandr, hlavní postava dramatu, jako démonský milenec.
*Kněžna Ligovská (1836, Княгиня Лиговская), nedokončený román řešící téma sociální nerovnosti,
*Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči, mladém gardistovi a smělém kupci Kalašnikovu (1837, Песня про царя Ивана Васильевича, молодого опричника и удалого купца Калашникова), poema z doby cara Ivana IV. napsaná v duchu lidových historických písní, v níž básník dává za pravdu hrdinovi z lidu proti carovi a jeho milci (kupec Kalašnikov, hájící čest své ženy, zabije v souboji mladého gardistu a hyne za to na popravišti, potrestán carem).
*Smrt básníka (1837, Смерть поэта), elegie věnovaná památce Alexanda Sergejeviče Puškina tvrdě odsuzující všechny, kteří básníka dotlačili k souboji, ve kterém byl zabit.
*Borodino (1837, Бородино), báseň o hrdinství Rusů v bitvě u Borodina roku 1812,
*Hrdina naší doby (1838-1840, Герой нашего времени), román s hlavním hrdinou Grigorijem Alexandrovičem Pečorinem, cynickým bohémem bez jasného životního cíle (jde o další typ tzv. zbytečného člověka v ruské literatuře), skládající se z pěti relativně nezávislých novel:
*Bela (1838, Бэла)
*Maxim Maximyč (1840, Максим Максимыч),
*Tamaň (1840, Тамань)
*Komtesa Mary (1840, Княжна Мери)
*Fatalista (1839, Фаталист).
*Duma (1839, Дума), báseň,
*Paní důchodní z Tambova (1838, Тамбовская казначейша), poema popisující nudný život v ruském maloměstě,
*Kozácká ukolébavka (1840, Казачья колыбельная песня), báseň,
*Novic (1840, Мцыри), poema, jejíž hrdina, od dětství zavřený v klášteře, touží po svobodném životě v rodných kavkazských horách a protestuje proti těm, kteří ho uvěznili,
*Sen (1841, Сон), báseň,
*Sám a sám si vyjdu (1841, Выхожу один я на дорогу), báseň,
*Démon (1841, Демон), poema, jejíž první verzi napsal Lermontov již roku 1829, považovaná za druhý největším počin ruského romantismu hned po Puškinově Evženu Oněginovi. Démon je padlý anděl, který musí pykat za svou vzpouru proti Bohu, ve své opuštěnosti se zamiluje do smrtelné gruzínské princezny Tamary, ta však po jeho polibku umírá.