Levý, Jiří

 

* 8. srpen 1926, Košice, Slovensko

+ 17. leden 1967, Brno, Československo

 

Český literární teoretik a historik.

Syn vysokoškolského profesora romanistiky a překladatele z francouzštiny Otakara Levého. Po středoškolském studiu se věnoval studiu angličtiny a češtiny na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr. 1949). V letech 1950 – 1963 přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci, od roku 1964 působil na katedře české literatury a literární vědy na brněnské univerzitě. Kandidátská práce Vývoj překladatelských metod v české literatuře (1957), habilitační práce Základní otázky teorie překladu (1958) a doktorská práce Problémy srovnávací versifikace (1963) vymezují zcela zřetelně okruh jeho badatelských zájmů. Přispíval do domácích a zahraničních vědeckých časopisů, přednášel doma i v zahraničí o problematice překládání.
V Brně zorganizoval dvě versologické konference, založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy. Byl členem Svazu československých spisovatelů, aktivně pracoval v překladatelské sekci Svazu českých spisovatelů, působil v mezinárodní překladatelské organizaci FIT. Byl členem redakčních rad Odeonu, časopisu Česká literatura, Dialogu, časopisu Babel a redaktorem sborníku Teorie verše.
Spolu s J. F. Fraňkem redigoval edici Český překlad. Jako první svazek této edice vyšla Levého publikace České teorie překladu. České teorie překladu obsahují Levého studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a soubor závažných úvah českých překladatelů, kde jsou formulovány překladatelské normy od 15. století do roku 1945.
Všímá si geneze překladu a stavby překládaného díla. Zaměřuje se hlavně na překládání poezie. Nemalou pozornost věnoval i teorii verše. V mnoha studiích se zamýšlí nad versologickými problémy v souvislosti s problematikou překladu (Izochronie faktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, Rytmus verše jako prostředek dramatické interpretace, Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, Vývoj českého divadelního blankversu aj.).
Závažné jsou rovněž studie monografické, práce o T. S. Eliotovi, W. Whitmanovi, B. Jonsonovi aj. Posmrtně vyšel soubor cizojazyčných studií Paralipomena (1971) a výbor studií Bude literární věda exaktní vědou? (1971). Svůj význam měla i informativní antologie Západní literární věda a estetika (1966) a Současné divadelní překladatelství (1966).

Dílo

*O překládání Máchova Máje
*Význam a metodika překladatelských cvičení při vyučování cizím jazykům
*O některých zákonitostech překladatelské věrnosti
*O stylu překladu, Host do domu 2
*Překladatelský proces – jeho objektivní podmínky a psychologie
*Vývoj překladatelských teorií a metod
*Čapkův Loupežník a Shakespeare
*Kapitoly z teorie a metodiky překladu
*České teorie překladu
*Úvod do teorie překladu
*Kombinační možnosti verše
*Rytmus verše jako prostředek dramaturgické interpretace