Lopatka, Jan

 

* 7. únor 1940, Zdíkov, Rakousko-Uhersko

+ 9. červenec 1993, Praha, Česká republika

 

Významný český literární kritik, redaktor a editor, signatář Charty 77.

V letech 1958–1962 studoval dvojobor český jazyk – historie na Filosofické fakultě UK v Praze, zapisoval si také přednášky a semináře z estetiky. Titul PhDr. mu byl přiznán v roce 1964 po obhajobě rigorózní práce o rozhlasové adaptaci literárních textů. V šedesátých letech byl zaměstnancem Českého rozhlasu Praha, proslul však zejména jako redaktor nekonformního časopisu Tvář (vycházel v letech 1964–66, 1968–69). Zde se zabýval kritikou prozaických textů, publikoval zde a se sympatiemi komentoval některá literární díla často nevšední kvality – mj. Bambino di Praga Bohumila Hrabala, Cholupický den Ladislava Klímy, Sešity Jana Hanče, prózu Jakuba Demla. Výrazně se zasloužil o docenění próz Karla Poláčka a o adekvátnější rozumění Osudům dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška.
Po zastavení Tváře v roce 1969 měl Lopatka, který nikdy nebyl členem KSČ a pro svůj krajně skeptický odstup od režimu se nekompromitoval ani veřejným přitakáním Pražskému jaru 1968, relativně snadnou ústupovou cestu do vnitřní emigrace a společenské „šedé zóny“. Pracuje jako technik a programátor, zabývá se soukromě dílem Egona Bondyho a nepublikuje v první polovině sedmdesátých let ani v ineditních sbornících. V roce 1975 však začíná s Václavem Havlem spolupracovat na vydávání samizdatové literatury a v roce 1976 podepisuje Chartu 77.[1] V letech 1977–1989 proto pracuje v nekvalifikovaných profesích, např. jako umývač nádobí. Později nakrátko přichází na Filosofickou fakultu UK v Praze jako pedagog a publikuje v Literárních novinách. Zhoršující se zdravotní stav, problémy s alkoholem a těžkosti v profesním působení (v roce 1993 musí opustit redakci Literárních novin) ho přivedly k rozhodnutí dobrovolně odejít ze světa.
Dále je znám mimo jiné coby zakladatel a vydavatel kritického samizdatového časopisu Kritický sborník a spoluautor exilového vydání Slovníku českých spisovatelů (Toronto 1982).
Od roku 1965 ženatý, manželka Jaroslava. Děti: dcery Markéta (nar. 1966) a Veronika (nar. 1968), syn Jan (nar. 1975).

Dílo

Dosah Lopatkových kritik ze šedesátých let nebyl dodnes doceněn. Lopatkova pozice se dnes jeví jako mimořádně důsledný a nesmlouvavý boj za autenticitu literárního textu a tenduje k obhajobě netradičních, syrových, často ineditních a de facto „antiliterárních“ textů. Lopatkovy publikované statě úmyslně nerespektují tabu ani opatrné jazykové hry komunistického režimu šedesátých let. Tvrdě účtují nejen s dobovými marxistickými frázemi, ale přílišnou literární stylizaci a myšlenkovou mělkost kritizují i u tehdy vydaných a liberálním čtenářstvem nadšeně přijímaných románů Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka a Josefa Škvoreckého.

Knižní publikace

*Estetická problematika vztahu rozhlasu a prózy – I. Četba (1964)
*Předpoklady tvorby: Výběr z kritických článků a recenzí z let 1965–1969 (připraveno k vydání 1969, ale realizováno až 1978 samizdatově, další vydání 1985 – rozšířeno, 1991, 2010)
*Šifra : Předpoklady tvorby 2 – Výběr ze studií, recenzí a odborných posudků z let 1969–1983 (1983).
*Radiojournal v ko(s)mickém věku (samizdat 1984, 1994)
*Šifra lidské existence (1995)
*Posudky (2005)