* 25. listopad 1562, Madrid, Španělsko
+ 27. 8. 1635, Madrid, Španělsko
Španělský dramatik, básník a prozaik.
Narodil se v rodině řemeslníka. Již v dětství projevoval geniální vlohy, v pěti letech už prý veršoval. Navštěvoval jezuitskou kolej a ve dvanácti letech utekl z domova. Ve třinácti letech napsal svoji první divadelní hru. Studoval teologii v Alcalá de Henares, potom asi i v Salamance, mezitím se přihlásil na vojenskou výpravu k Azorám. V roce 1581 se stal v pouhých osmnácti letech otcem nemanželské dcery Manuely. Její matkou byla doňa María de Aragón, dcera madridského pekaře, která později zemřela v klášteře. Pak se ale zamiloval do provdané herečky Eleny Osoriové. Byla dcerou principála divadelní společnosti Jeronima Velásqueze, jemuž Lope dával hrát své hry. Tento poměr ale skončil velkým skandálem, protože dotčený Lope dal po Madridu kolovat urážlivé verše, jež se dotýkaly cti Velásquezovy rodiny. Velásquez na něho podá žalobu a biřic jej vyvede přímo z hlediště. Lope je odsouzen k vyhoštění z Madridu na čtyři roky a z kastilského království na dva roky pod trestem smrti. Lope ale ve vězení svěří své „přítelkyni“ Juaně de Ribera jisté kompromitující Eleniny dopisy. Při vězeňské prohlídce je u něho nalezeno „mnoho dopisů od žen“ a na Velásquezovo odvolání je 5. února 1588 jeho trest zdvojnásoben. Později unese Isabelu de Urbina y Alderete, se kterou se 10. května 1588 ožení. Již před 29. 5. vstupuje v Lisabonu do španělského loďstva, které se chystá do války s Anglií. Po porážce Španělů se vrací do Valencie, kterou si vybral za své vyhnanství. Zde se stane sekretářem vévody z Alby a pobývá s ním v Toledu a v Albě de Tormes. V roce 1595 umírá Isabela a rodina ze strany Eleny Osiriové mu odpouští, takže se vrací zpět do Madridu. Tam je ale brzy stíhán za konkubinát s vdovou Antoniou Trillo de Armenta. V dubnu 1598 se znovu ožení s Juanou de Guardo, dcerou bohatého obchodníka. Zamiluje se ale do krásné herečky Micaely de Luján. Střídavě žije v Madridu s Juanou a v Toledu, Seville i Madridu s Micaelou, s níž má pět dětí, celkem sedm spolu se dvěma s Micaelina manželství. V roce 1612 umírá Juanin syn Carlos Félix, kterého Lope velice miloval, a o rok později umírá i Juana, prý utrápená žárlivostí. Roku 1613 vzplane krátkou vášní k herečce Jerónimě de Burgos a bydlí v jejím domě v Segovii. V roce 1614 Lope vstupuje do duchovního života, ale ženy jej přitahují dál a jeho životem se kmitne herečka Lucie Salcedová. Roku 1616 čtyřiapadesátiletý Lope prožije svoji poslední velkou lásku. Zamiluje se do vdané devětadvacetileté Marty de Nevares, s níž se mu v roce 1618 narodí dcera Antonia Clara. Ale Marta už roku 1632 umírá slepá a šílená a o tři roky později ho potká další neštěstí, když mu unesou jeho dceru Antonii Claru. Lope lituje svého života, chodí ošetřovat nemocné a každý pátek se bičuje. Ještě téhož roku zemřel. Za jeho rakví šel celý Madrid.
Dílo
Napsal 2 000 prací, z nichž se dochovalo asi 470, a o 314 z nich je jisté, že je skutečně napsal on.
náboženské hry
*Narození Kristovo
*Stvoření světa
pastýřské hry
*Zamilovaný Amor
národní komedie s náměty antické a jiné historie
*Vypálený Řím
*Velikost Alexandrova
*Císařská koruna
*Koruna Otakarova
*Hvězda sevilská
*Ovčí pramen
*Velkovévoda moskevský
mravoličné komedie
*Zahradníkův Pes
*Chytrá milenka
*Nevšímavost dělá divy
*Učitel tance
*Vzbouření v blázinci
komedie pláště a dýky
*Rytíř Olmeda
pastýřské romány
*Arcadia
*Betlemští pastýři
*La Dorotea
Ovčí Pramen (1619) – Lope de Vega čerpá ze skutečných událostí, které se odehrály v r. 1476 – snaha o sjednocení Španělska. Jedná se o tříaktovou veršovanou divadelní hru s prvky jak tragickými, tak komickými (tzv. španělská komedie). Dílo dostalo název podle svobodné vesnice, která se vzbouří, protože komtur Goméz, představitel rytířského řádu, neuznává svobodná práva vesničanů, pronásleduje její obyvatele a znásilňuje ženy sedláků. Proto je zabit. Král vyšle do vsi soudce dona Rodriga, aby vraha potrestal. Obyvatelé se však na soud připraví. Na otázku, kdo je vrahem, zazní společná odpověď: „My, Fuente Ovejuna!“ Autor vyzdvihuje kolektivitu, čest a morálku vesničanů, zdůrazňuje právo na lidskou důstojnost. Jednota vesničanů tak zmaří vykonání trestu.
Komedie pláště a dýky Lope de Vega je považován za tvůrce komedie pláště a dýky. Komedie pláště a dýky čerpá náměty ze šlechtické společnosti, přináší témata, jako jsou láska, čest, žárlivost. Nezajímá se o prostředí a okolnosti, ale plně se soustřeďuje na zápletku. V těchto hrách autor tímto prostřednictvím kritizuje společenskou morálku, poukazuje na nerovné postavení jednotlivých vrstev. Jeden z příkladů této komedie je Rytíř z Olmeda.
La Dorotea je nejcennějším románem Lope de Vegy. Obsahuje autobiografické prvky a zrcadlí se v něm Vegovy skandály s Elenou Osoriovou.
